Ano, už - na trhu jsem jednoduše koupila kus té oranžové nádhery, celou snad někdy příště…
Když jsem ji kupovala vloni, divil se mladý prodavač, co s tím budu dělat, že má radši jiné ovoce…chudák, patrně měl na mysli příšernost zvanou dýňový kompot, vylepšovanou ještě ananasovou trestí! Snad na to existuje i nějaký jiný trik, jednou jsem jedla zavařenou dýni opravdu moc dobrou, bez pachutě, byla myslím pár let odleželá, s pomerančovou kůrou…to už nevím přesně.
Ale proč jí přisuzovat roli ovoce, když jako zelenina, navíc upravená pečením a ne vařením, překvapuje i odpůrce?
Nakrájela jsem ji a z kastrolu s kuřecími řízečky, opečenými a podušenými s cibulí, jsem maso vyjmula, zbytek rozehřála a šup tam s dýní! Za nějakých deset minut dýně zesklovatěla a změkla, dávala jsem pozor, aby se moc nerozvařila. Vložila jsem maso zpátky, přidala rozmarýn a promíchala…Na talíř možno přihodit nějakou bramboru, ani s rýží to není marný.
Kdybych měla dýně víc, kostky bych prolila vařící vodou z konvice a po vychladnutí strčila v sáčku do mrazáku. Co s nimi a co s dýní jiného, to si nechám na později, do Dušiček času dost, i pak ještě vydrží nějakou chvíli na balkóně nebo ve sklepě.
Žádné komentáře:
Okomentovat