Koláčky z nejkoláčkovatějších

Těmi jsou u nás koláčky od paní Razímové, jinak též známé jako cukrářské, jak jsem časem zjistila.

Kdo je ta dobrá žena, nemám tušení, ale její jméno se s předpisem zachovalo a vžilo se. Klasický recept od známé jedné známé…

Tentokrát jde o postup trochu pracnější a složitější na množství různých operací a použitého nádobí, než bývá u mě zvykem. Recept pro dny, kdy si chcete pěkně důkladně "zavařit" nebo zaměstnat pomocníky či péci s kamarádkou.

Těsto se nenechává kynout, byť je s kváskem. Koláčky se plní různými druhy náplní a sypou drobenkou a musí jít rychle do trouby, tak je lépe si připravit vše potřebné předem.

Nejdřív dám na nižší teplotu rozpustit v kastrolku jeden tuk Omega (dobrý je i palmový a kokosový tuk, jejich českou směs mám odněkud ze zdravé výživy). Připravím si drobenku asi z 30- 40 gramů másla, spíše sušší, sypkou, neb v těstě je tuku dost. Pak dva druhy náplně, nejčastěji jednu z tvarohu s vajíčkem, rumem, cukrem, lžící pudinkového prášku, ale na celou dávku je to málo, tak doplním ovocem nebo nějakými povidly. Nebo makovou náplň z krabičky smíchám též s povidly a rumem. Hodí se i krouhaná jablka, jak syrová, tak zavařená bez vody, švestky, meruňky, angrešt.

Tuk se zatím chladí, ale na teplé plotýnce přihřeju ještě trochu mléka na kvásek, zamíchám do něj jeden a půl droždí, případně přisladím. Do mísy si připravím dva žloutky se 4 rovnými lžícemi cukru a promíchám. Nachystám plechy s pečícím papírem.

Pak nasypu na žloutky půl kilogramu hrubé mouky a přiliju vlažný tuk, promíchám a přidám kvásek. Těsto má konzistenci mokrého písku, většinou přidám mouky více, ale ne moc, záleží na množství mléka v kvásku. Zapnu troubu na 180-200 stupňů.

Vše je připraveno, tak začnu tvořit koláčky.

Z hrudky, co se mi vejde do dlaně, na plechu vymodeluji palci přibližně kulatý tvar s okraji, těsto se musí trochu mačkat k sobě, drolí se. Tvary nemusí být dokonalé, pečením nabudou a zaoblí se, dávám tedy koláčky dál od sebe. Z této várky jsou 2 velké plechy po 20 koláčkách.

Pokud byste byli v pokušení udělat koláčky většího průměru než, dejme tomu, šest centimetrů, neradím vám to. Budou se při jídle rozpadat. Někdo naopak dělá koláčky mrňavé, velikosti padesátikoruny, ale na takové titěrnosti mě neužije!

Naplním připravenou náplní a posypu drobenkou, docela dobře to jde lžičkou, co padne mimo, trochu seberu, ale hlavu si s tím nelámu.

Peču dozlatova.

A tady už upečené koláčky čekají na přepravu za svými ničiteli…Vydrží docela dlouho, pokud nebudou snědeny tak brzy, že není šance to přesně zjistit!