Dostali jsme od spřízněného myslivce dva bažanty. Tedy v peří. Jako městští lidé s tím máme zkušeností pramálo, ani na prsty jedné ruky by to nevyšlo. Matka vzpomíná, že za války se musel nějaký bažant škubat a peří bylo všude, ač se snažily ho strkat ihned do prádelního hrnce pod pokličku. Ani pečínka nenadchla, suché a tuhé maso.…vybraná pírka pak její matka nesla k známé modistce. Klobouček jimi zdobený, prý po celé ploše, tzv. bubinka se zoubkem, byl ještě přibarvený dozelena a byl to oblíbený elegantní kousek v babiččině válečné garderóbě!
Jednoho opeřence si pamatuju ze svého dětství a škubání bylo též nepříjemná až traumatizující záležitost! Bažanty vykuchané a oškubané jsme měli ještě asi dvakrát, ale vždy to bylo tužší, menší a méně dobré maso než kuře.
Leč doba pokročila, tak zapojíme nové informační zdroje a uvidíme.
Na internetu jsem ihned začala hledat, jak že dlouho mohou ti ptáci v peří zůstat. Rozpětí od jednoho do dvou týdnů mne pro tu chvíli upokojilo, dost času na vypátrání a posouzení mnoha dobrých rad! A bažanty jsem pověsila na balkon.
Některé zkušenosti zněly docela hrůzně, prý je to strašná práce, dělá se špatně, peří lítá, vnitřnosti páchnou, již nikdy, jedině oškubaného a očištěného. Nejlépe prý dělat to v cizí kuchyni! Čísi babička zas sice měla bažanta vynikajícího, ale při škubání celou dobu nadávala, přičemž házela peří rovnou do kamen. Jakýsi mladší otec popisoval, jak u škubání byla malá dcerka a docela přirozeně tomu přistupovala, což vyvolalo vlnu rozhořčených komentářů, jak krutá a nevhodná konfrontace dítěte s mrtvým ptákem je, či naopak, jak je dobře, když vidí, že maso není není z továrny. Tak vida - kdo by to řekl, že se při pouhém hledání návodu na zpracování bažanta dostane k diskuzi o samých kořenech naší civilizace?
Leč i použitelné a praktické rady jsem objevila, kupř. že se bažant nepaří, že se škube od nohou, či že se dá stáhnout i s kůží. Tak to mě vážně zaujalo a pátrala jsem dál - úplně nejlepší byla ukázka na videu, škubání i stažení:
Škubání se mi přece jen tolik nelíbilo, rozhodla jsem se radši bažanta stáhnout…nevypadalo to jako kdovíjak špinavá práce, ani složitá.
Promyslela jsem, že by bylo lépe udělat aspoň tu nejhorší část práce na balkóně - parapet je docela široký a dost vysoký, aby se na něm dalo celkem pohodlně pracovat! Vozit ptáky někam na zahradu nebo si je pustit přímo do kuchyně se mi nechtělo, navíc se to nehodilo ani časově. Tak posvítíme oknem a přidat můžeme i nějakou lampičku, stejně je celý den tma, to už je jedno, kdy začneme. Našli jsme se srozuměnými osobami blízkými vhodný čas právě týden od střelení a začali.
Nejdřív nějaké noviny na parapet a odstranit z okolí zbytečnosti. Připravit nůž, nůžky, igelitky na odpad. Syn se pustil do prvního, přesně podle videonávodu nařízl na bříšku a začal bažanta svlékat z kůže, šlo to dobře, nejobtížnější byla křídla. Druhého jsem se ujala já, abych si to taky řádně vyzkoušela. Opravdu to nebylo nic těžkého. Peří jsme odstranili a pak oba ptáky vykuchali. Nic příliš nepáchlo, spíš jen trávou. Vše se vyhazuje, ale přece jen jsme zkontrolovali žluč, zda je neporušená. Ještě zbývalo z krku vytáhnout jícen, navrch i uvnitř pořádně vytřít, očistit od zbytků peří a vnitřností. Použila jsem kuchyňský papír. Bažanti se máčejí jen v případě, že se hned upravují, ale my je chtěli dát zmrazit, čili stačilo jen nasucho uložit do mikrotenového sáčku. Fotky jsem nedělala, prohlédněte si video od ekucharky.
I s úklidem na balkóně to trvalo hodinu a čtvrt, a to jsme to dělali poprvé. Ani škubání by nebylo tak neuskutečnitelné, vždyť peří nám zůstávalo v chomáčích v ruce i tak. Dolů by šlo snadno, ale jak je lehké, lítá hned všude a stává se nezvladatelným, i když s trochou praxe to jde taky, jak dokazuje video.
Všichni náležitě pyšní na ten úspěch jsme si oddechli, že to máme za sebou! Dám vědět, jaký bude jejich další osud.
Žádné komentáře:
Okomentovat