Recept jsem si našla v jedné starší tzv. mezinárodní kuchařce od paní Fialové, navíc byla slovensky. Tak až na záludnosti typu pečeň a ďumbier to problém nebyl.
Vločky měly být drcené, ale bez uzardění používám celé. Pokud mám ty, co se jmenují jemné, je to asi nejlepší volba. Drtit je v elektrickém mlýnku je zbytečné a pracné, krom toho celozrnné pečivo je žádané a in.
Těsto se trochu lepí, když ho více zahustíme, jde zase pracněji vyvalovat a sušenky jsou suché až moc. Tohle úskalí odhadu nejlepší konzistence si každá kuchařka musí zvládnout sama, záleží na více faktorech, ale myslím, že to není zas až tak těžké... množství surovin se beztak měří na šálky, což napovídá, že na filigránské přesnosti zas tak nezáleží.
Dám do velké mísy "šálek" tuku - tedy asi 300 g Hery nebo něčeho podobného, půl až tři tvrtě šálku pískového cukru a promíchám. Přidám dva a půl šálku polohrubé mouky a stejné množství vloček. K tomu rovnou lžičku jedné sody a asi půl šálku vody.
Lépe se válí těsto odleželé, aby zejména vločky měly čas provlhnout. Vyválím tak natenko, jak to jde. Vykrájím kolečka plná i s otvorem, rovnou pomažu dobrou rybízovou marmeládou a spojím, okraje trochu přitisknu a peču na 200 stupňů či více, až mají pěknou barvu. Můžou se dávat dosti těsně k sobě, nenabydou, spíše se v troubě vysuší.
Marmeládu jsem zkoušela různou, domácí i kupovanou, ale vše mi připadalo fádní, krom rybízové snad ještě povidla byla dobrá. Sušenky vydrží, jsou dobré křupavé i proleželé.
Žádné komentáře:
Okomentovat