O hubníku básnila kdysi jedna kolegyně, pocházející z Liberce. Připravovala ho vždy na vánoční svátky, nejlépe na Štědrý den, byla to pro ni tradice nepominutelná, i když už léta žila úplně jinde.
Bylo potřeba hodně hub, sušené se předem musely povařit. Přirovnala bych hubník k nádivce, ale bez masa. Najdeme ho mezi jídly z Krkonoš, a jelikož Jizerky jsou jakýmsi jejich prodloužením, je doma i všude kolem, ale v jiných podhorských oblastech. Houby se do hor zase vrátily, jak jsem se v létě mohla přesvědčit, a tak jsem si pěknou porci dušených hříbků, kovářů i růžovek dala zmrazit na dobu vánoční.
Zacházím s houbami takhle už leta a vždy jsme je snědli bez jakýchkoli potíží, podusím na troše oleje s pepřem a solí, bez cibule - tu pak přidávám až při dalším zpracování. Houby vodu pustí, pak ji nechám odpařit a hotovo. A do jara se vždycky nějaké využití najde.
Tentokrát jsem udělala hubník na Nový rok. Houby jsou určitě v lidové magii něčím důležité, představují sílu lesa a jsou symbolem ochrany, tak se k novoročí hodí. A ovšem, prakticky vzato, měla jsem skoro celou veku, kterou jsme nespotřebovali na silvestra, tak se to hodilo i z tohoto důvodu . Jinak bych vzala asi čtyři rohlíky na dvě porce hub. Veku jsem namočila do mléka a přidala povolené houby, tři vajíčka, kousek nakrájené slaninky, cibuli, česnek, pepř, sůl, kmín, navíc jeden řapík celeru, aby chuť zvýraznil.
Směs jsem upekla v přiměřené nádobě sádlem vymazané…jako večeře či svačinka do práce bude chutnat, hodí se k němu jakákoli zelenina čerstvá nebo naložená, salát. Po masových dnech dobrá změna!
Žádné komentáře:
Okomentovat