Tu hospodu jsme neobjevili spontánně a náhle, ale na začátku byla taková klasická situace, řekněme dva tři roky zpět: osobu blízkou pozval kamarád do nedaleké hospody.Jelikož byla osoba blízká s touto volbou spokojena, rozhodla se následně zajít tam na oběd se mnou, a když i mně tam chutnalo, další úradek zněl, že tam budeme zkrátka chodit častěji, vždyť to máme blízko a vařit nemusím pokaždé. Takže jsme tam právě byli asi tak popáté
V prvorepublikové zástavbě kolem velkorysého náměstí se skoro všechny domy postupně přestavují a přistavují. I hlavní sál hospody je přístavba. Zato má hodně oken, sice neprůhledných-vitrážových, ale denního světla propustí dost. Nemám na poledne ráda prostory bez oken, tak se mi to hned líbilo. Fotím proti světlu, tma tam nebyla.
Mezi sloupy v hlavním sále semtam stojí paravany, umožňující variabilní členění prostoru na uzavřenější zákoutí. V jednom rohu je z nich vytvořen víceméně stálý salonek až pro dvacet lidí - při každé naší návštěvě se tam konala nějaká větší rodinná sešlost! Pro společnost deseti lidí je zase na opačné straně sálu oválný stůl nebo menší zákoutí s lavicemi. Lososová a bílá malba, tmavší dřevo, ubrusy ladící s malbou, na židlích a paravanech před pár lety oblíbený abstraktní vzor v hnědých tónech s tmavou zelení, stejnou jako na zátěžovém koberci, rustikální prvky - atrapa pece zakrývající klimatizaci a keramika a vazby z přírodních materiálů po zdech.
Vybavení není zcela bez chybičky, ale kupodivu takový ten jistý stupeň opotřebovanosti je během let stejný a dojem neruší, spíš svědčí o velké návštěvnosti.
Hlavním tahákem je dobré jídlo, vhodné k běžnému obědu i k výjimečnější příležitosti. Kolem čtvrt na dvě bylo ještě plno, ale během dvou minut se uvolnil stůl, obsluha otřepala drobky a mohli jsme si sednout.
Trefili jsme se do Dnů ruské kuchyně, ale to byla nabídka navíc. V tuto dobu již bylo pár jídel proškrtaných, a tak jsme ji bez lítosti zavrhli, jen jsem pouvažovala o blinách s tvarohem a ořechy jako o možném moučníku. Uvidíme. Vybírali si z denního i minutkového lístku. Ty jsou víceméně stálé, pár jídel se během let vyměnilo, občas je nějaká sezónní specialita, polévky se střídají. Tentokrát nabídku teplých předkrmů ozvláštňovali šneci. I v neděli jsou k dispozici hotová jídla se 150g porcí masa v cenách od 85 do 95 Kč. Nějaké omáčky, řízky, sekaná, játra, ale i anglický rostbíf s hranolky, vepřový talíř s více druhy masa, zelí i příloh. Mezi specialitami se najdou i jídla zeleninová, vegetariánská, exotická. Připravují tu různé druhy masa, pečenou kachnu, králičí, zvěřinu, klasické bifteky, turnedos, špízy, kapsy.
Tak co si dnes vybereme? Je zima, vypadá to na klasiku, nějaké maso.
Osoba blízká volí hovězí polévku a kuřecí kapsu pražského měšťana plněnou šunkou a sýrem, s hranolky a oblohou. Ani já dlouho neváhám, když vidím v nabídce již zmíněný rostbíf, neb mi je poměrně vzácný. K němu patří hranolky, tatarka, obloha. A pití? Nu, nealko pivo pro řidiče a dáma si dá tonic. Občas volím malé pivo, ale zkrátka mi po něm těžknou nohy, po sklence vína k obědu zase usínám. A voda s bublinkami či bez mi k jídlu nechutná.
Během čekání se znovu podivujeme, že tu je vždy plno, odhadujeme, kde se tu ti lidé vzali - jsou to místní, z okolí, z větší dálky? Aut parkuje venku dost, jsou tu rodiny s miminy v přenoskách, samotná mládež v kapucách, průměrní středňáci jako my, starší dvojice a skupinky, docela pestré spektrum. Tamhle mají na stole krabice s jídlem domů, naproti obědvá starší dvojice - a vážně, pán právě vytáhl z kapsy sáček a vložil tam zbytek řízku!
Nedivíme se. Porce jsou totiž obrovské. Když nám je přinesou, žasneme. Na větších talířích, přesto navršené. Masa spousta, hranolků kopec - minimálně dvakrát tolik, než se dává běžně. Jídlo je čerstvé, be zbytečného tuku. Rostbíf tenounce nakrájený, růžový, opepřený, chuťově výborný, ne sice jak dort, ale dobře rozžvýkatelný. Trochu omáčky na dně talíře, tatarka v mističce zvlášť, obloha. To snad nemůžu všechno sníst! Hodně hranolků jsem nechala, abych si mohla pochutnat na všem tom mase.
I kapsa je dobrá, šťavnatá, obrovská. Hranolky téměř padají z talíře. Ale když se jeden zapře, i tohle zvládne Maso z prsíček je navrch lehce opečeno, viditelně předtím poprášeno moukou. Zevnitř jeho chuť zlepšuje náplň, takže není suché.
Že máme veliké porce, si myslíme až do doby, než kolem nás proběhne číšník s něčím naprosto šíleným - ohromným dlouhým prknem plným hlavně masa všemožného druhu - škoda, ale vyfotit cizí porci se opravdu nedalo! Byla to obdoba těch kombinovaných talířů, pak jsme si to našli na lístku. Masa 400g, a to pečeného, uzeného, karbanátků, klobás, zelí, knedlíků, bramboráků…čili takové tři normální porce, a to za necelé dvě stovky. Půlka pečené kachničky, servírované rovněž na dřevě, vedle toho vypadala jako nic!
My jsme se rozhodně dobře a hodně najedli, a jestliže jsem na začátku přemýšlela o moučníku, nyní jsem na něj neměla ani pomyšlení…postačila káva a malá procházka.
Žádné komentáře:
Okomentovat