Kosmatice / Elderflowers

Kosmatice v plném květu, ale v těstíčku je dělat nebudu, to si nechávám na jindy, jednou jsme to zkoušeli v mládí a nedopadlo to moc přesvědčivě!

Zato takový dobrý voňavý sirup, jako se jedné z osob blízkých povedl vloni, ten bych udělat mohla…nasbírat květy trvá chvilku, když jste na správném místě - vybírala jsem ty hezčí, bez mšic a brouků, stříhala nůžkama (lámat šly špatně) do tašky. Den předtím dost pršelo, tak byly dobře osprchované, jen jsem měla obavu, zda budou dost vonět, ale zdálo se mi, že ano.

Květy se mají dát do vychladlé převařené vody s kyselinou citrónovou - tak nejdéle trvalo, než ta voda vychladla!

Do tří litrů přijde 30 květů a 70 g kyseliny, měla jsem jí ale málo a musela dokoupit další den. Špatně jsem počítala, či spíš se nekoukala! 24 hodin se mají kosmatice máčet, pak svařit 1,5 kg cukru s dalším litrem vody a do něj slít a vymačkat vodu z květů. A uložit…pro jistotu v receptu bylo i půl sáčku Petolu, ale nemám ho ráda pro jeho chuť, vloni to bylo taky bez něj a sirup vydržel, kyselina citrónová stačí. Poměry se v různých receptech o něco liší, přidat se může taky citrónová šťáva (anebo i kůra).

Tohle množství je na domácí nádobí tak akorát, jenže to bych si nesměla naplánovat sirupu udělat více - a pak jsem trochu eskamotérsky přelívala větší a menší množství toho či onoho - výluh jsem měla ve dvou velkých hrncích, nejprve jsem vybrala a vymačkala květy, slila dohromady, přecedila sem tam velkým cedníkem na nudle, dosypala zbylou kyselinu. V druhém kole jsem cedila výluh z hrnce do džbánku přes malé sítko a rovnou už lila do demižonu radši za pomoci trychtýře - ale šlo to i rovnou.

Další vodu jsem svařila s cukrem, na to je taky potřeba hrnec dost velký…vlažný sirup (pěnu jsem sebrala, byla jí asi lžíce) jsem rovnoměrně rozdělila, promíchala a měla hotovo. Doplnila jsem jeden demižon a zbytek přelila do lahví. Bylo to asi 7 a půl litru z množství 50 květů, 100g kyseliny, 5 litrů vody na výluh a 2,5 kg cukru a 1,5 l vody na sirup. Všechny pomůcky jsem co možná pečlivě a čerstvě umyla horkou vodou. Je to docela dobrá chuť. Pokud se něco nepovede, zkušenosti připíšu zase sem.

A jiné recepty jsem našla třeba zde

Přitom jsem zjistila, jak velice světové rozšíření černý bez má - měla jsem ho tak nějak spojený s naším lidovým prostředím, však to každý zná: "Třesu třesu bez...", "Před bezem smekni...", leč opak je pravdou! Je domovem stejně tak na Kamčatce jako v Indonésii či napříč Amerikou.