Kuře na zelí

Kuře pečené na zelí nebo kuře à la kachna, to byl hit, myslím, tak před deseti lety. Už dávno jsem ho nepekla, ale když se sejde kuřecí maso a kysané zelí, je z toho ideální dietnější varianta české klasiky a není ani nijak náročná na přípravu. Drůbeží maso ochucené kmínem může husu aspoň připomínat a zelí, nezahuštěné a nepřemaštěné, se pečením stane lehčím a snad i lépe stravitelným. V původní variantě se mi zdálo až moc ostré, kyselé, tak jsem se rozhodla přidat do něj pár jabllek.

Lze jistě vést akademické debaty o tom, zda něco má chutnat jako něco jiného, jestli to má smysl, jíst nějaké à la?

Má to svoje meze, to ano, ale snaha připravovat nějaké dostupné potraviny na způsob jiných, vzácnějších, je lidstvu vlastní od pradávna a v některých dobách si v tom dokonce velice libovali, třeba i v rudolfinské Praze. Jen nebyli vedeni snahou o racionálnější pokrm, to je až "výsada" současnosti. A snad už od středověku se peklo maso na divoko a drůbež à la bažant.

Chápu to spíš jako invenci kuchaře, že z běžných surovin, kterých byl k dispozici omezený počet, připravil pokrm, připomínající něco jiného, lepšího, vzácnějšího…pravda, nemuselo to být vždy úplně ono, ale co záleží na názvu, jen když bylo na světě nové zajímavé jídlo!

Ale o vaření à la by se dalo psát i diskutovat dlouho…a už i tady v Zátiší byly takové ohlasy. I několik receptů…

Než celé kuře, které bych stejně rozporcovala asi na šest až osm kousků, radši používám čtvrtky nebo horní či dolní stehýnka. Tentokrát to byla dolní. Samotné bílé maso by bylo moc suché. Jako příloha se hodí dobře krom všech druhů knedlíků i brambory nebo noky a halušky.

Stehýnka jsem předem nasolila, můžou tak zůstat v ledničce i přes noc.

Pak jsem zapnula troubu, připravila si pekáček a vytřela ho sádlem, už pro tu chuť. Z celého kila kysaného zelí jsem vymačkala vodu, ale část
jsem jí dala do hrnečku k podějšímu podlití. Zelí jsem vysypala na pekáček, nastrouhala na něj tři jablka na malé hranolky (větší než hrubé nudličky), jednu velikou cibuli pokrájenou rovněž nahrubo, lžičku soli a promíchala. To jde nejlépe rukou, lžící s tím moc nesvedu.

Jablek se zdálo dost, ale trefila jsem to - záleží na zelí, jak moc je kyselé. Protože zelí pod masem už by se dochucovalo obtížně, je třeba to udělat hned - jablka svou sladkostí zmírní kyselost a zjemní chuť i strukturu. Solím dosti. Kmínu nyní netřeba, napadá ho tam dostatek z masa. To totiž okmínujeme hodně, to je pro chuť důležité. Sypala jsem kmín přímo nad zelím…takhle jsem vše poskládala a do rozpálené trouby (200 stupňů i více) dala péci...

Jen jednou jsem podlívala a otáčela maso, aby bylo opečené z obou stran. Trvalo to tak ¾ hodiny. A to je dost času na přípravu přílohy i úklid kuchyně!