Milovníci salátů a zeleniny nad tím mávnou rukou, pro ně to je běžná praxe. Zručně kombinují různé druhy zeleniny i další přísady, včetně klíčků či divokých rostlin, ale přece jen znám i dost těch, kteří čerstvou zeleninu nejedí a z domova neznají, a tak se jí tak nějak, z poloviny nevědomě, vyhýbají…
Mám na mysli salát převážně z několika druhů zelenin, ochucený dresinkem, podávaný k jídlu nebo maximálně jako předkrm. Není to opět nic obtížného a každé menu osvěží, i k běžným studeným večeřím, jednoduchým obloženým chlebům se dá podat miska salátu - nakonec bude-li čerstvá zelenina každodenní součástí stravy, špatně to nebude.
Francouzská zásada číslo jedna praví, že voda a cukr do salátu nepatří. A pak další, že nejlepší je salát natrhaný rukama mladé dívky, ne nakrájený. Tohle se doma opakovalo často, to s těmi dívkami vyloženě účelově, to je jasné:) a dokonce i v dobách, kdy nejběžnější typ salátu byl hlávkový se sladkokyselou vodovou zálivkou, jsme takové saláty dělali jen zřídka. Po návštěvě ve francouzské domácnosti před dvaceti lety byla matka unešena tím, jak se tam salát obvykle připravuje: koupená balená zelenina, čistá a pokrájená, se vysype ze sáčku a polije dresinkem z lahvičky…
I v tom doba pokročila a různé balené salátové zeleniny se prodávají všude, třeba polníček nebo špenát je výborný. I dresink se prodává v rozmanitých druzích a typech, stačí si vybrat…
Minulý týden mě zrovna napadlo si nějaký hezký hotový salát koupit cestou do práce. Vybírala jsem z docela dobře zásobeného chladícího boxu, až jsem vybrala jednoduchý zelený salát vícera druhů s červenou čekankou, přibalenou zálivkou v minikelímlku, spíš náprstku, lžičkou a v hezké krabičce, 150g bratru za 45 korun - zelenina zvadlá nebyla a lupení bylo dost, zálivka však jen sladkokyselá, celkem asi jedna lžíce - musela jsem si salát aspoň přisolit, bez trochy oleje to bylo však dost nestravitelné. Nemám ráda, jak salát vrže - příliš to připomíná chroupání na pastvěA nám lidem na to chybí ta soustava žaludků... S olejem tedy je aspoň pro mě poživatelný mnohem snáz a nevzdoruje tolik při kousání a polykání! Radši bych si salát připravila sama, ale nebyly zrovna na to podmínky. Balení bylo luxusní, obsah už méně.
Salát chystáme až před podáváním, i když máme zeleninu vcelku. Omýt a natrhat či pokrájet a postrouhat ji můžeme dříve, ale ochutit až co nejpozději, aby zůstala čerstvá. Mělo by jí být tolik, kolik se sní, zbytky nejsou žádoucí, uchovat nejdou. Za hodinu dvě je ze salátu tak akorát kompost…
Používám na zeleninu struhadlo s výměnnými deskami a ocelovým nožem, někdo i robot, má-li surovin více.
Když se pokrájí rajčata či okurky, je z nich šťávy dost, na samotné lupení nějakou zálivku přidám, ale lehce…základní předpis pracuje s jedním dílem octa a třemi díly oleje, trochou soli a pepře, které se rozšlehají pilně vidličkou či metličkou. U italské kamarádky se dělaly saláty raz dva, ještě jednodušeji. Sůl, pár kapek vinného nebo balsamikového octa či citrónové šťávy, lžíce olivového oleje a promíchat salátovým příborem - ten má něco do sebe, jde to s ním vážně líp. Mísa by měla být dostatečně velká, aby nám zelenina nepadala při tom míchání ven
obr letuce
Je to ve chvilce - a rozdíl v ochotě strávníků pojídat zeleninu vcelku a ochucenou jako salát je neměřitelný!
Pokud ještě někdo váhá, zda zařadit saláty do denního menu, pár jednoduchých tipů.
V menší domácnosti se nevyplatí mít spousty druhů zelenin, které rychle podléhají zkáze, ale stačí kombinovat i dva tři druhy a častěji obměňovat. Zeleniny hodně vodnaté, od rajčat po ředkvičky, nechávám na větší kusy, hranolky. Kdo snáší čerstvou cibuli, může si ji dopřát i v salátě, nakrájenou třeba na proužky. Možností, jak zeleninu nakrájet a zkombinovat, je určitě nepřeberně. Jen těch listových druhů - luxusnějších i dostupných, každý si vybere.
Pokročilejší býlojedi přidávají zelené bylinky, nejrůznější klíčky, divoké byliny jako lístky šťovíku, žebříčku, bršlice, popence, pampelišek, sedmikrásek, fialek, z posledních tří i květy. Do salátu se hodí i ovoce, pomeranč, ananas, mango, hrozny, jablka, ba i kombinaci hlávkového salátu s jahodami jsem už někde viděla. Jedna dvě kyselé okurky pokrájené na plátky či sterilovaná paprika chuť takového pekingského zelí zajímavě vylepší.
Saláty, podávané jako hlavní jídlo, nyní pomíjím. I do těch jednoduchých se může přidat skoro vše, stačí se podívat na nabídku každé pizzérie - na stole stojí jen ocet, olej, sůl, eventuelně další dresinky.
Žádné komentáře:
Okomentovat