Rebarbora

Rebarbora většinou roste jako blázen těm lidem, kteří ji neradi - rozpíná se svými obrovskými listy a narůžovělými řapíky někde na kompostu a nikdo z domácích si jí nevšímá. A když se odvážíte na ni optat, diví se: "Vezmi si, kolik chceš, my to nejíme…"

Tak jsem si z návštěvy zahrádky přinesla pár pěkných řapíků i já. Rebarboru jsem sloupla, ta vlákna by nedělala dobrotu, a dvoucentimetrové kousky spařila vodou z konvice a základní příprava byla hotová. Spařuje se kvůli odstranění šťavelanů. Není dobré vařit rebarboru rovnou v hrnci, protože se zakrátko rozvaří…v této podobě se může dát i zamrazit na pozdější použití.

Chtěla jsem si ji dobře užít v nějakém dobrém koláči, zdálo se mi vhodné křehké těsto. Pár bílků už jsem měla v záloze, myslela jsem tedy i na sníh - koláč se sněhem jsem nedělala už snad pětadvacet let!

Nevím proč vlastně? Sladký sníh ke kyselému ovoci, to je dobrá varianta, mohla bych to zas zkusit, po těch letech. Dělávala ho hlavně babička, většinou s rybízem či rebarborou, těsto bývalo linecké nebo i křehké, to už nevím. Sníh navrch býval výborný, když byl koláč čerstvý, ale zakrátko zvlhl a sesedl se…taky jsme ho v dobách experimentování zkoušeli obarvit, to šlo totiž dost lehce.

Byla to v teenagerovském věku taková zábava: při nějakém táborovém vaření, a to pokud možno nepozorovaně, kluci vsypali či spíš vrhli do nějakého jídla práškovou potravinářskou barvu - no samozřejmě, že když to nikdo nečekal, vyvolávalo to zděšení zvláště u konzervativnějších povah - a při takové pirátské akci bylo barvy někdy moc, jak to zkrátka vyšlo, to pak i docela ovlivnila chuť a vedoucí se zlobili...hoši se hájili tvrzením, že strava má být pestrá J Pak se barvilo tak pro zábavu, kreativně, ale pod dohledem. Vzpomínám na růžové brambory a zelenou rýži, lila mléko a podobně. Bylo zvláštní, jak ta barva ovlivňovala chuť, jak ji máme s určitým jídlem spojenou a jak některé barvy působí nejedle. S kamarádkou jsme si dělaly zelený jarní pudink a dědečkovi jsme přivodily těžké chvilky, když jsme mu předložily právě linecký koláč se sněhem v blankytně bleděmodré verzi…pořád nemohl pochopit, čím jsme té barvy dosáhly…

Ve starší Mléčné kuchařce jsem našla docela slibný recept, kde byla pod ovocem ještě tvarohová náplň, hm, jeden tvaroh v ledničce taky najdu, to všechno by rebarboru mohlo dobře zneutralizovat…nevypadá to složitě, ale jde o větší sled operací než běžně: potřebuju těsto, tvaroh, rebarboru a ještě sníh.

Tak kudy na to? Zapnu troubu. Koláč se peče postupně, tak nejdříve těsto - zpracovává se dobře: 120g tuku (máslo+Hera), 250 g hladké mouky, 2 žloutky, 100g pískového cukru, 2 lžíce mléka. Dělám těsto raději v míse, z malého válu mi to vždy padá kolem! Mohla bych ho na pekáč rozválet malým válečkem, ale ten jsem jako nepotřebný někam uložila a nechce se mi ho hledat…pomohu si něčím jiným nebo ho rozprostřu a rozmačkám jen rukama, udělám pěkný okraj…na papíru to jde dobře. A peču.

Tvaroh jsem si rozmíchala s vajíčkem, pudinkovým práškem, mlékem a cukrem, též jedním vanilkovým. Rebarboru osladím, až bude těsto skoro upečené, aby nepustila moc vody. A skořici taky dám. Na zapečené těsto naliji tvaroh, nasypu řapíky a zas do trouby - a nezapomenout, že pekáč je horký!

Zbývá už jen ušlehat sníh, na to mám dost času, taky nemůže dlouho stát. Ještě tedy umyju všechno použité nádobí, pak sníh ze 4 bílků osladím 80g pískového cukru a rozetřu na upečenou rebarboru a dám shora lehce ožehnout…nevypadá to špatně! Nechám chvíli dosedět. Krájet se má nožem namočeným v horké vodě, aby se sníh nelepil, jde to docela dobře. Hm, je to koláč pěkně rozmařilý, ale vynikající. Druhý den byl ještě velmi dobře poživatelný, déle se ani nezachoval.

Jindy rebarboru dělám s pudinkovým práškem jako želé na piškotovém podkladu, dá se též smíchat s jablky a plnit třeba do drobenkového koláče, i tam by byla dobrá s tvarohem. Uvařit z ní kompot (ne kaši, opravdu to jde rychle!), zalít sladkým vanilkovým pudinkem s piškoty též není špatné a zvládne to i začátečník.