Co já bych k té večeři…aha, ten lilek jsem chtěla péct, hm, ale to bez česneku nepůjde, a ten bych radši dnes vynechala…ratatouille bych sice mohla taky udělat, mám i načaté bílé, no ale do toho se mi nechce, odložím to na příště…co nějakou polévku? Mám tu mrkev, mléko…mrkvovou? Ale ne, spíš nějaký vývar, zeleninu tu posbírám a zahustím nudlemi, to postačí…šup s mrkví do hrnce, tu dám určitě. Nastrouhám ji nahrubo, aby se uvařila rychleji, hned přidám vodu, cibuli, nové koření, sůl a může se začít vařit.
Co tu mám dál? Zbytek celerových řapíků, ty se hodí snad do každé polévky, takhle na kousky třeba. A co s tím teď? Nudle se mi najednou zdají příliš nudné, tak co třeba…fazole? Támhle je mám, v plechovce, no to by snad šlo - ještě pak můžu přidat pár rajčat a kousky uzeného, to vypadá docela zajímavě, že by jaksi mexicky (novomexicky)?
Zatímco se zelenina vaří, prolistuju autentickou santaféskou kuchařku - a opravdu, podobné kombinace tu jsou, co tam ještě tak dávají? Samozřejmě nějaké papriky, opečené na oleji - tak to už nedoženu, zkusím příště. Krom toho ale stačí přidat koření - oregano, tymián, rozmarýn, čili, trochu vína…to už se polévka skoro dovařila, nakyslá po rajčatech je dostatečně, nepatrně mexického koření doladí chuť, česnek záměrně vynechávám…a za nějakých dvacet minut od vhození cibule do vody servíruju. Polévka je barevná, mírně nakyslá a voňavá po bylinách, s bohatou texturou, a ač není tučná, je dík fazolím i masu celkem sytá. Další chod může být už téměř symbolický.
Žádné komentáře:
Okomentovat