Zatím mne navštívily dvě obří krasavice, nikoli však současně, a tak jsem se každé mohla věnovat s plnou pozorností. Jejich menší příbuzné nepočítám, ty se v kuchyni uplatní zcela běžně, hlavně pečené jako příloha. Obě obryně se však přivalily náhle a pár dní trvalo, než jsem si je pustila do kuchyně!
Když jsem si představila, jak budu první dýni (5,5 kg) porcovat a loupat, abych ji mohla uvařit a rozmixovat, měla jsem pochybnosti, zda to fyzicky zvládnu. Přece jen jsem se podívala po netu na nějakou inspiraci.
Jak se s tím vypořádala taková Pioneer Woman, to mě hned nadchlo - dýňové kusy včetně slupky upekla v troubě nasucho a pak už snadno oloupala...hm, vypadá to skvěle (návod zde), ušetří se tím spousta nepříjemného krájení. Měla jsem dýni velkou, tak jsem osminky ještě překrojila napříč. Pekla jsem je asi 50 minut při 200 stupních, až jim začaly hnědnout špičky. Zkoušela jsem je taky vidličkou - dlouho jsou tvrdé, ale pak přece změknou.
Obryni jsem pekla na dvakrát. Odstranila jsem pak slupku a velké kostky naházela do mísy, kde jsem je chtěla rozmačkat šťouchadlem na brambory a pak rozmixovat tyčovým mixérem. Hm, šťouchadlo mám nekovové, brzy jsem ho odložila, ono se ani na ty brambory moc neosvědčilo - zkrátka omyl.
Naštěstí však mám univerzální nástroj téměř prehistorického původu, totiž dřevěné trdlo!
Tuto dřevěnou kouli s drážkami jsem si kdysi koupila na nějakém lidovém jarmarku, ale ona vážně funguje na všelijaké míchání, tření a hmoždění, ač se to zdá až nepochopitelné! Je to menší varianta trdelníku, na kterém se peče stejnojmenné pečivo. Původně sloužilo jako palice do hmoždíře.
Po zásahu trdlem stačilo dýni pomixovat. Větší část jsem zavařila do skleniček a část si nechala na spotřebu.
Na koláče s náplní "samá dýně" jsem si netroufla, ale zaujaly mne cheesecaky.
Slaný tvarohový koláč s dýní
jsem zkusila víceméně podle Schnytlika, s přihlédnutím k receptu z kuchařské školy v Santa Fé.
Použila jsem listové těsto, které jsem předpekla v pekáčku 20x30 cm (tj. větším než dortová forma). Na náplň jsem smíchala tvaroh se zakysanou smetanou, 3 vejce, 300g dýňového pyré, pár krájených rajčat, bazalku, sůl. Navrch rajčatové plátky a trochu nivy - nechtěla jsem použít nějaký fádní, ale niva zas je až moc dominantní. Pekla jsem na 220 stupňů, dokud se náplň nepropekla, tedy kolem 45 minut. Byl dobrý vlažný i studený.
Sladký dýňovo-tvarohový koláč,
který jsem nakonec upekla, zase vycházel z několika receptů - jeden recept tady, jiný podobný ze Santa Fé a další bohatší na suroviny (asi by sem pasovalo slovo"vymazlený") od již zmíněné Americké pionýrky.
Podklad jsem udělala ze 250 g směsi sušenek a piškotů, nadrtila jsem je válečkem spolu s dvěma hrstmi ořechů a nasypala do dortové formy s pečícím papírem. Drobečky jsem polila 60g rozpuštěného másla a palmového tuku, vytvarovala zvýšený okraj a dala ztuhnout do ledničky.
Zapnula jsem troubu na 200 stupňů a připravila náplň: tvaroh, zakysaná smetana, 2 vejce, 250g dýňového pyré, cukr, sůl, skořice. Nalila jsem ji na ztuhlý sušenkový podklad a dala péci. Náplň byla dosti mokrá, tak to trvalo skoro hodinu. A že jsem použila obyčejný cukr a ne třtinový, neměl koláč takovou zlatavou barvu...ale chutnal zajímavě, svěže a lehce. Sušenky jsou dost sladké, tak jsem náplň osladila méně, to doporučuji.
A do třetice dýňových pokusů přidávám jeden jednodušší recept, který mne zaujal.
Dýňový chléb
podle Dity P. jsem našla v zářijovém magazinu Albert. Množství surovin jsem upravila na menší obdélníkovou formu (16 cm dlouhou) a na jednu dávku pyré (350 g). Troubu jsem předehřála na 180-200 stupňů. Na těsto jsem smíchala 350 g polohrubé mouky, 2 lžíce polenty (krupice), 2 lžíce parmezánu, 2 lžíce sekaného rozmarýnu, 2 lžičky soli a 2 lžičky prášku do pečiva. Přidala jsem 350 g dýně a 150-170 ml mléka a promíchala. Formu jsem vyložila pečícím papírem. To je vše, ještě se můžou navrch přidat dýňová semínka. Peklo se dlouho, jistě celou hodinu. Chlebík musí být dozlatova, mít pevnou kůrku a být uvnitř skoro suchý, úplně to asi nepůjde. Dlouho se mi těsto na zabodnutý nůž lepilo. Po vychladnutí ale byl chlebík výborný, krásně vybarvený. Ochucení parmezánem a rozmarýnem připomínalo středomoří. Tak jsme k němu zkusili chorrizo a fuet, ani pršut by nebyla špatná volba! I s camembertem chutnal dobře.
Vyzkouším ještě další recepty ze zavařeného pyré. Škoda, že jsou tak málokdy k dostání jiné druhy dýní, které jsou lepší či výraznější chuti. Ale i na obyčejnou dýni se dá vyzrát -určitě se hodí na víc než jen na halloweenskou lucernu!
Žádné komentáře:
Okomentovat