V Týnské uličce, ne ulici, jak upozorňují propagační materiály, se nachází vegetariánská restaurace Maitrea, sesterský podnik Lehké hlavy na Boršově. Je součástí projektu Dům osobního rozvoje, vycházejícího z buddhismu, a tak se tam propagují jejich akce. To je možná fajn pro jejich stoupence, ale pro ostatní lidi spíš trochu moc. Více o projektu.
Semtam si vegetariánské jídlo nejen uvařím, ale i na něj zajdu, prostě už pro tu změnu.
Prostředí je příjemné, interiér zakázkový a designově pojatý dle zásad feng shui. Za chvíli vám dojde, že tam není jediný pravý úhel a možná překvapí, že deska barového pultu je i ve vodorovném směru šikmá. Příjemné je, že se tam z podstaty věci nekouří.
Jak už se objevilo v profesionálních recenzích, s typem kuchyně si tu trochu nevědí rady. Jídla z různých koutů světa se mísí s pokusy o českou klasiku ve vegeteriánském provedení. Na placičky z řepy či seitanovou svíčkovou jsem si vážně netroufla.
Předkrmy či saláty zkusím třeba jindy, jejich nabídka byla snad lepší než hlavní jídla.
Mexická kuchyně jim jde dobře, u jednoho jídla byla v menu i poznámka, že je nejoblíbenější. Vsadila jsem na fazole, z nichž burritos sliboval ještě rajčatovou salsu, guacamole, zakysanou smetanu, rýži a zelený salát. To byla kombinace hezky upravená a velice chutná, maso mi v ní rozhodně nechybělo, jen mírňoučká pálivost mi vyhovovala a čerstvý koriandr navrch vše chuťově završil. Suroviny byly čerstvé, jen rýže ohřívaná. Opravdu jsem si moc pochutnala, porce byla veliká. Musela jsem ale jíst rychle, jídlo nebylo úplně horké a brzy vychládalo.
Quesadillu s boloňskou směsí ze sóji, rajčat a sýra jsem aspoň ochutnala, ale ta mě nenadchla, ač jinak jídlo vypadalo také hezky a suroviny se zas tolik nelišily. Vyfotit se pořádně nenechalo!
Trochu problém byl s nápoji, nebyla vzhledem k počasí chuť na nic studeného. Dali jsme si čaj, měla ho být konvička, ale přistál nám na stole jeden velký půllitrový hrnek. Ve stejném tam nosili i čaj z čerstvé máty či zázvoru.
Spíše ze studijních důvodů než z hladu jsme zkusili moučníky. Limetkový koláč byl s tvarohovou náplní, nijak neoslnil. Mrkvový dort ( hmota s ořechy, rozinkami, jáhlami a zázvorem) byl jen zlehka opečený navrch, uvnitř spíše nechaný polosyrový, nevím, zda to tak patří. Ořechy trochu chroupaly, byly syrové a rozmočené. I mrkev trochu chroupala, ale zda by rozvařená či rozpečená byla lepší? Vcelku jsem očekávala, že to opravdu bude takové, jak pamatuju z dávné ochutnávky zdravé výživy, kdy se podávalo něco podobného s mákem, rozmočené s ostatními surovinami. Tady dojem zachraňovala čokoládová poleva, ta byla kvalitní. Oba zákusky měly ledničkovou teplotu, byly prostě trochu moc studené.
Naše obsluha byla nová, ne ve všem zběhlá, ale snažila se být milá. S postupujícím odpolednem se restaurace zaplňovala a na večer je radno mít rezervaci. A to i ve všední den, jak jsem si ověřila při další návštěvě. Do půl šesté skoro prázdno, od půl sedmé plno.
Domácí čokoláda je výborná, hodně se podobala té polevě z minula. Ale stačí menší porce, ta větší je pro normálního člověka snad nezvládnutelná! Předkrmy jsou dobré, ověřili jsme - zajdete-li, určitě je nepřehlédněte, třeba výběr z předkrmů nebo plněnou bramboru. A ve všední den se podává i obědové menu, polévky prý jsou vždy skvělé.
Žádné komentáře:
Okomentovat