Trochu chřestění

Vytoužený balíček hostínského bílého chřestu dorazil do mé kuchyně již před dvěma týdny a hned jsem ho i zpracovala.

Že bych vsadila na klasiku s holandskou omáčkou? Proč ne - podíváme se, jak ji vaří Kejřová.

Hmmm - žádný citrón? Že by taky vypadl nějaký řádek? U jiných receptů na "holandézu" (s. 272, 378) totiž citrónovou šťávu uvádí. Ale holandská máslová - třeba to tak má být.

Zkusím.

Ulámala jsem konce, jak to radil Ital v kuchyni, oloupala škrabkou co možná pečlivě a svázané porce dala vařit do osolené vody.

Žloutek jsem začala šlehat, dala na páru, a než jsem se otočila pro máslo, byla z něj smaženice...tak znova: uhlídala jsem to, s máslem našlehala, přisolila. Máslová, jemná, nadýchaná omáčka...dáme si to tak. Zatím byl chřest akorát, nerozvařený. Stačilo zalít omáčkou a pochutnat si.

Zbylé kousky jsem oloupala a dala vařit do části chřestového vývaru, rozmixovala, přidala trochu mraženého kuřecího vývaru, trochu šlehačky a trochu mléka, sůl a pepř. Polévka byla výborná.

Dala jsem přednost téhle jednoduché variantě proti Kejřce: dává do ní sice mnohem víc chřestu, k němu pak i játra a sleziny, makaróny...to by dnes asi málokomu chutnalo!

Avšak ostatní chřestové recepty z Anušiny kuchařky - s máslem, s novými bramborami, s majonézou či zapečený se smetanou a parmazánem - se snadno dají vařit i podávat stále. Snad ještě nějaký chřest potkám.

Více receptů podle Kejřové (i od jiných kuchařek) najdete pod ikonou knihy vlevo.