To ještě nebylo takové vedro, když jsem se bavila s krůtou...
Když jsem vstávala, věděla jsem jen to, že ten pěkný velký krůtí plátek, vždyť váží skoro kilo a čtvrt, budu muset dneska nějak zpracovat...nápady přilétaly a odlétaly s letním průvanem, zatímco jsem beze spěchu posnídala. Jak já tu krůtu jenom udělám? Mám v ledničce ještě pár sekaných rajčat - ale to ne, to mi k sobě neladí, chuť na maso s rajskou taky nemám, ty dám radši na cukety.
Že bych ji udělala dušenou v zelenině? Jenže osoba blízká to má radši zvlášť, hm, tak jen s cibulí a zeleninu extra? Anebo zeleninu extra ne, to je taky nuda, radši polívku...vypadá to na bramboračku, a ta už taky dlouho nebyla, mohla bych ji udělat trochu lehčí, když je teplo, pár sušených hub tu taky ještě mám...
Tak jsem je hned namočila, připravila si zeleninu.
A bude třeba maso trochu zbavit tuku, taky ta kůže se mi moc nelíbí, též kost se musí vypreparovat, ale to jde snadno - tu strčím do mrazáku na nějaký budoucí vývar. Plát masa se mi zdá ohromný. Pořád jsme přemítala, co s ním. Nešlo by to nějak zatočit? Hm, spíš přes vlákna, takhle - ale to je vrstva masa moc silná, navíc ty kousky všude...zkusím plát nějak vypreparovat. Nechala jsem vnější větší svaly a vnitřní vrstvu vykrájela. Tak se mi maso rozdělilo na dvě části, plát a kousky.
A bylo to skoro jasné:
Ty namočené houby zamotám do roládičky, z té dvě tři porce budou. Zbylé maso udusím se zeleninou, udělám jakýsi jednohrnec (Eintopf), co půjde dobře ohřívat, aby bylo na další dny.
A pak už jen stačilo plán provést.
Na roládičku jsem ještě použila kousky špeku a cibulku, sůl a pepř a nejprve ji opekla na pánvičce.
Následně jsem maso osolila i zvenčí a šoupla do trouby. Podlévala jsem vodou z hub.
Nakrájela jsem už bez provázku :)
Zeleninový salát byl zvlášť.
Zatímco se roládička pekla, věnoval jsem se Eintopfu. Kousky masa jsem opekla s cibulí, s tou jsem nešetřila. Po chvíli jsem přidala další zeleninu - naťovou cibulku, řapíkový celer, brambory a mrkev, vše osolila a podlila.
Na další podlití jsem vzala trochu mraženého vývaru. Dusila jsem vše doměkka, zahušťování zvládly brambory. Chuť "poctivá domácí", prostá a dobrá. Šlo by kořenit ledasčím, ale přirozenou chuť samotných použitých surovin bylo škoda potlačovat. Možná přisolit? Na focení jsem už nepomyslela. Pokrm vypadal jako hustá polévka...praktické vše "vědnom".
Žádné komentáře:
Okomentovat