Bývalo to jedno z nejběžnějších jídel - inu, žádná závrať! Dušení probíhalo nejčastěji v papiňáku. Hovězí plátky z obyčejného zadního se hodily na nějaký tuk s cibulkou, trochu osolily, opepřily, podlily a bylo to. Pak se šťáva zahustila - zaprášila se moukou a provařila, mohlo se do ní přidat něco pro zajímavost - sterilovaná paprika, houba, vejce, uzenka, kyselá okurka, hořčice, křen, sardelová pasta, kapary. Případně se k masu přičinila nějaká podstatnější omáčka s mlékem (rozmařile smetanou). Dušené hovězí bylo zkrátka základem řady jídel.
Dokonce se pro děti dělalo "na vodě". To znamenalo bez cibule, pepře, jen na minimu tuku trochu opéci, podlít a udusit. Z toho pak vznikala ta nespolknutelná vyžvejkaná sousta a odmítání hovězího na dlouhé roky...i moje dítko je někdy dostávalo a odhazovalo v okamžicích, kdy má pozornost upadla, někam za sebe! Na kropenatém béžovohnědém koberci se to fakt špatně hledalo :)
Ale to nic nebylo proti jinému hošíkovi ze školky, který nestravitelné maso zručně odklízel do kapsy tepláčků, kde bylo objeveno až při praní, tedy po týdnu...
Chtěla jsem to dušené maso opět vyzkoušet, abych si tehdejší postup připomněla.
Jakési obyčejné zadní jsem nejprve v papiňáku opekla na sádle, opepřila a osolila, přidala cibulku a stroužek česneku, navrch jsem přihodila kus mrkve a pár bobkových listů. Podlila a dusila půl hodiny. A světe, div se, ono z toho vyšlo maso přímo báječné, měkké, s dobrou šťávičkou...tak to mi potvrdilo mé předchozí podezření, že tehdy za socíku za ty nevalné chutě mohla hlavně kvalita surovin.
Už jsem totiž zkoušela i jiná dávná jídla nevalné pověsti a vždy z toho vyšel pokrm překvapivě chutný! A to jsem skoro nic neměnila.
Žádný závěr z toho neplyne, protože v jiných případech zas ty dobové potraviny byly lepší, kvalitnější než dnešní. Napadají mě masové konzervy ve vlastní šťávě, tuňák s vejci. Laskonky, rakvičky, povidla.
Paušalizovat se to ale nedá, je to případ od případu - a rozhodně jsme už mnohem mlsnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat