Kachnička byla dvoukilová, menší, nevypadalo to, že by na ní bylo kdovíkolik masa.
Zamýšlela jsem ji podávat o vánočních svátcích, jenže nějak na ni nedošlo. Ale skrývala i drůbky, což mě vedlo k myšlence uvařit i polévku.
Inspiroval mě recept na kaldoun u Zdeňka Pohlreicha, pro domácí užití jsem ho zjednodušila.
Začala jsem očištěním kachny - konce křídel jsem přidala ke drůbkům.
Drůbky jsem vyprala a krom jater dala vařit.
Nejprve se vaří drůbky v osolené vodě, pak se z nich sebere tmavá pěna. Mně samozřejmě polévka utekla, jak jsem se zabývala několika věcmi současně. Zato se tím manipulace s pěnou vyřešila sama - jen jsem otřela sporák :) Tento postup se však na nové varné desky doporučit nedá! Přidala jsem polévkové koření a zeleninu, tentokrát mraženou, a trochu sklovaté cibulky a dále vařila. Trvalo dost dlouho, než byly drůbky měkké, jistě tři čtvrtě hodiny. Vývar však měl dosti dobrou a silnou chuť.
Konečně bylo možno drůbky vylovit, schladit a obrat. Svalovinu z žaludku jsme pečlivě oddělila a pokrájela nadrobno. Krk jsem se snažila obrat co nejpečlivěji, nakonec z něj byla pěkná hromádka masa. Ze srdíčka jsem odstranila nehezké kousky a zbytek rovněž pokrájela.
Do polévky jsem zavařila domácí nudle a zahustila trochou jíšky (instantní). Tady jsem recept poněkud ošidila.
Nakonec se dává žloutek rozmíchaný v mléce, špetka muškátového oříšku a samozřejmě pokrájené maso. Měla jsem asi 1,5 litru polévky, i ty jedny drůbky na ni stačily.
Jiné varianty kaldounu obsahují květák, nočky či žemlové knedlíčky, leč vždy jde o drůbky, což snad je význam tohoto slova ze staroněmčiny. V povědomí jsem ho měla, ale k němu žádnou představu. Podobná polévka se doma někdy vařila, ale zase se jí neříkalo kaldoun. Pak se o kaldounu bavily jednou kolegyně, jak je to dobré, ale pracné jídlo, a ty právě mluvily o tom květáku.
Kaldoun byl výborný, proleželý ještě lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat