pátek 11. února 2011

Masopustní maso

Nevařím nyní moc novinek, spíš variace klasiky. Šlo o jídla víkendová, vhodná v tomto ročním období.

Po Lady Gaga syrové maso coby artefakt už sice nikoho neohromí, ale může vypadat i něžně, třeba tyhle dekorativní meandry:
Na obyčejný guláš se mi zdálo té pěkné kližky škoda, tak jsem přidala kořenovou zeleninu. Tu jsem opékala nejprve samotnou, pak se slaninou a cibulí, divokým kořením, cukrem, odpařeným octem a hořčicí, poctivý základ. V něm jsem dusila maso doměkka, tedy asi dvě hodiny, podlévala vodou a trochu vínem. Některé kližky v kližce dosti odolávaly změknutí. Pak jsem kousky masa vyndala, což je sice nejnepříjemnější část přípravy, ale jinak to udělat nejde.
Zbytek stačí lehce rozmixovat, dokonale hladké omáčky se mi nelíbí. Je možno ji trochu zahustit jíškou či zaprášit moukou a ještě vařit. Takové maso na divoko snese skoro každou přílohu.
Kotlety či krkovice na šlehačce jsou známé a každý je dělá trochu jinak, případně jak kdy. Tentokrát byly s rozmarýnem z květináče.
Je to recept, který při použití dostatečně prorostlého masa málokdy zklame.
Kus šťavnatého vepřového upečeného vcelku, ideálního ke knedlu a zelu, samozřejmě taky nechyběl. Byla to opět krkovice, den před pečením okořeněná a svázaná provázkem, dosti podlévaná a pečená s cibulí nejméně hodinku a půl - měla jsem dva kusy skoro kilové.

V zimě také peču paštiky, tentokrát jsem je zkusila dát do rovných skleniček, aby se s nimi lépe manipulovalo. Pekla jsem je odklopené tak 1 a půl hodiny. Po částečném vychladnutí jsem je zatížila těžítky a již další den byly k jídlu proleželé akorát. V ledničce jsem je měla deset dnů bez problému.
Neodolala jsem nezopakovat bramborové kobližky, které se mi vypekly sice více než napoprvé, ale i tak byly nadýchané a velmi dobré.
A tím končí malá reportáž z přípravy masopustních masových pokrmů...

Žádné komentáře:

Okomentovat