Než jsem se pustila do pečené kachny, znovu jsem si prošla různé možnosti a recepty. Rozhodně jsem ji nechtěla péci se zelím a knedlíkem. Spíš s nějakým vínem, jablky, pomerančovou zavařeninou či povidly, medem, tymiánem, zázvorem - možností je plno, a jak jsem tak na ně koukala, zdály se mi všechny poměrně kombinovatelné. Čili nač to lámat přes koleno, něco z toho k pečení už dám, vždyť ani postup se moc neliší. Hlavně aby maso nebylo vysušené, to si budu muset pohlídat.
Začala jsem očištěním kachního těla. Konce křídel již byly odebrány do kaldounu. Dočistila jsem zbytky pisků (per), odřízla žlázky na biskupu a důkladně kachnu vyprala. Okapanou a osušenou jsem ji vně i uvnitř nasolila a nakořenila směsí kmínu, pepře a tymiánu a nechala odležet půl dne v lednici.
Nakrájela jsem tři cibule a dvě jablka na klínky a kachnu jimi naplnila, párátky uzavřela otvor a zbytek klínků dala do pekáče kolem. A pekla jsem, spíše tedy dusila, podlévala nejdříve vodou, a když jsem ji obrátila, i vínem. Červeným. Do šťávy jsem přidala ještě dvě lžíce povidel. Teplotu trouby jsem nechala zatím nižší, kolem 180 stupňů. Po hodině a něco jsem kachnu odložila do chladu (na balkon).
Druhý den jsem sebrala z povrchu šťávy sádlo, jak to šlo, a dopékala kachnu ještě dvě hodiny a podlévala už převážně vínem, přikrývala alobalem.
Mezitím byla spousta času na přípravu žemlových knedlíků. Jen jsem je udělala z toustového chleba (poměr: 500 g chleba, 5 celých rozšlehaných vajec, trochu mléka, 100 g rozpuštěného másla, petrželka, půl menší orestované cibulky, pepř, muškátový, oříšek, sůl).
Na porci se dává celá půlka kachny, ale tolik jsme nesnědli, spíš by pták této velikosti vystačil na 3-4 porce. Kůžička byla vypečená dobře, maso bylo měkké, od kosti se oddělovalo dobře. Zůstalo šťavnaté, příjemně okořeněné, to jsem ani nečekala. Cibule jsem dala až moc, ta zbyla, ale jablka dušená v kachně i mimo chutnala výborně, jen jsem je trochu přisolila.
Kachna s jablky je proti klasice se zelím mnohem jemnější, rafinovanější, a chceme-li k jídlu podávat víno, hodí se k němu v této úpravě znamenitě.
A kdyby někomu ještě chyběl užitek z kachny 3 (vzpomněla jsem si totiž na jedna prastarý vtip, který nás svého času rozesmíval, až jsme lapali po dechu, byl o užitku z husy) - tak ten třetí užitek byla jatýrka, ty jsem do kaldounu nedala - z jedné kachničky jich není mnoho, ale osoba blízká je nejí, tak mi s chlebem k večeři stačily. Opekla jsem je s cibulkou na kachním sádle a lehce zastříkla vínem. Lahoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat