Koprovka

K letním klasikám, kdy se vaří i jednoduchá bezmasá jídla, pro mě patří koprovka. Nikdy jsme ji doma nedělali s hovězím a knedlíkem, jen s bramborem a ztraceným nebo vařeným vejcem.

Už název ztracené vejce plodil řadu slovních hříček...a když se vejce uvařila málo, skutečně se v omáčce úplně ztratila, protože se rozpadla na malé kousky a žloutek se v ní snadno rozmíchal. Taky se můžou rozplynout už při vaření, zbyde pár bílých cárů a kalná voda.

Vejce jsme doma vařili v osolené a okyselené vodě, někdy se dařila, někdy ne - musí být totiž i hodně čerstvá, jinak bílek tolik nedrží. V tom asi býval ten problém, nebylo jak zjistit čerstvost vajec v obchodě a žádný domácí zdroj jsme nemívali. Matka pak racionálně nahradila ztracené vejce vejcem uvařeným naměkko, které opatrně oloupala. Těšilo ji, že při tomto způsobu nejsou žádné ztráty, a taky říkala, že jí to kyselé vejce nechutná.

Tentokrát vypadala takto:

Nemám v tom takovou zručnost, jakou bych si přála, ale teorii ovládám: vejce si vyklepnu do malého hrnečku, do druhé ruky vezmu velkou lžíci, udělám vír, do něj vliju vajíčko a lžící ho zaobaluju, než bílek ztuhne...stejně mám kolem plno cancourů, ale už vím, že i v profi kuchyních je pak jednoduše okrájejí, aby to líp vypadalo. Vejce má mít pevný bílek a tekutý žloutek, ten hlavně při zaváření vody nesmí utéct do hrnce...vaří se 2-3 minuty.

Koprovku k nim jsem udělala úplně jednoduše podle jednoho z receptů v Zlaté úsporné kuchařce.

Stačí 1/2 litru mléka, 2 lžíce mouky, 2-3 lžíce octa, sůl. Kopru dávám více, aspoň 3-4 lžíce, a lžíci másla na konec.

Mléko jsem povařila s rozkvedlanou moukou asi 15 minut, osolila, do vařícího lila pomalu ocet (nebo musí být ocet ohřátý), přidala kousek másla a nasekaný kopr. Nesladím, ale záleží na chutích stolovníků. Podávala jsem s bramborem.

A ještě jedna historka se mi vybavila: jako mladé hospodyňky na začátku 80. let jsme s kamarádkou povrhovaly každým zdlouhavým vařením a usnadňovaly si, co šlo - taková koprová omáčka z pytlíku, která se tehdy s několika málo dalšími druhy dala koupit jako novinka, k tomu patřila: stačilo do ní přidat trochu čestvého kopru a bylo hotovo! Kamarádka mi se zadostiučiněním líčila, jak tu její koprovku muž má rád a dokonce ji označil za stejně dobrou jako byla ta od maminky. Rozdíl byl v tom, že maminka ji vyráběla pracně celé dopoledne...