Konečně jsem se dík svátkovému menu dostala - po letech - k odpalovanému těstu. Zamlada jsme kupovali velmi populární směs v krabičce, docela se z ní větrníčky dařily. Ale teď by mi to už kuchařská čest nedovolila a asi by mi ani nechutnaly. Přece to není nic tak složitého, bazálně odpalované těsto znám. Věděla jsem hned, že část "patlání" si ušetřím a tvarovat těsto budu jen lžicí. Bude to velikostí něco mezi větrníky a věnečky. První fáze, s denním přestihem, představovala pečení.
Receptů se najde dost, použila jsem tenhle. Popsáno je vše dokonale.
Na těsto stačí pouze:
175 ml vody, 75 g másla, 100g hladké mouky, 3 vejce, sůl
Našla jsem i jiné poměry, užití jiných tuků - Hery, sádla, oleje...ale máslo je máslo.
Zahřála jsem vodu s máslem a zapracovala jsem mouku. Těsto se odpálilo snadno, chvíli jsem ho ještě přihřívala a občas během chladnutí promíchala, až bylo jen vlažné. Zapnula jsem si včas troubu na 200 stupňů. Ani s vmícháním vajec nebyl problém.
Pak jsem lžící, občas namočenou ve studené vodě, vytvořila na plech bochánky. A dala péci. Deset minut do zatuhnutí a dalších deset do zezlátnutí na sníženou teplotu asi 175 stupňů. Větrala jsem opatrně, ale přece. Na začátku jsem se ubránila, spíše ze zvyku jsem se užuž chystala dvířka otevřít...ale včas jsem si uvědomila, že to nesmím, aby těsto nespadlo.
Tvary nebyly úplně dokonalé, ale docela dobré. Pár větrníčků mi trochu prasklo - možná bylo těsto trochu tužší než by mělo být, možná byla trouba horká moc. Ale to nebude zásadní vada. Probodla jsem pěkně každý nožem dle rad a nechala vychladnout, aby nevlhly.
Uložila jsem je pak do mikrotenového sáčku.
Plnila jsem druhý den. Rozhodla jsem se vyzkoušet krém z pudinku a ušlehané šlehačky, ale ochutit ho karamelem a kávou. Vzpomněla jsem si, jak jsme takhle rovnou do mléka ochucovali pudinky v dětství, hlavně kakaem nebo karamelem, protože kupované příchutě nestály za nic.
Pudink jsem vařila z jednoho sáčku s 220ml mléka, které jsem osladila několika lžicemi karamelu ze zásob a dvěma velkými lžicemi instantního espressa.
Chuť musí být dosti silná, pak se bude už jen rozřeďovat. Pudink získal krásnou barvu, přidala jsem ještě dvě lříce rumu a během chladnutí jsem ho několikrát cestou kolem zamíchala, aby neměl škraloup.
Pořád jsem ještě váhala, zda krém nevyšlehat s máslem, ale se šlehačkou mi to připadalo odlehčenější. Taky jsem si kvůli tomu koupila extra ztužovač a smetanu 33%, ne 31%. Šlehačka se ušlehala dobře, osladila jsem ji jen trochu. Vmíchala jsem ji po částech do pudinku, a teprve až jsem viděla v krému hrudky, vzpomněla jsem si, že se má pudink taky prošlehat, než se spojí se šlehačkou...další "zrada" byla na dně šlehače - téměř všechen ztužovač se usadil na dně nádoby, ač jsem ho ve šlehačce ještě promíchávala...Ale co, trochu jsem hrudky promixovala, měla jsem totiž obavu, aby se krém při tom nesrazil a nezřídl. Riskla jsem to s vědomím toho, že bude uvnitř, takže nebude ani vidět...s krémy mám malou praxi:)
Větrníčky jsem rozkrájela - byly pěkně duté. Krém mi do nich akorát vystačil. Kdyby měl mít konzistenci, jaká je větrnících, musely by v něm být šlehačky dvě...ale tomu jsem se chtěla vyhnout. Navrch jsem umíchala trochu ledové polevy opět s kávou.
Vypadaly hezky a i po velkých porcích pečeného selete se doslova "zblajzly". Těsto sladké není, máslo v něm bylo v chuti znát. S přiměřeně oslazeným krémem s lehounkou nahořklostí kávy a polevou je to akorát. Krém nebyl přliš tučný, ale plné chuti. Bude účelné to zopakovat v dvojité dávce!
Menu návštěvníci náležitě ocenili, tak to pak kuchařka nelituje vynaložené námahy. A ještě pro úplnost - k masu jsme pili hlavně pivo a radler čili panaché, k moučníku bílé Lambrusco.
Žádné komentáře:
Okomentovat