Na svůj první nefalšovaný vodácký tábor na Slovensko jsem jela snad v šestnácti. Každá "služba" měla krom vaření za úkol ještě nakoupit na další den. Tak se stalo, že na tu naši vyšla příprava fazolek na smetaně. Vedoucí služby toto jídlo neměl rád a nebyl tam sám. Mně to přišlo celkem normální, jedli jsme je docela často a s přípravou nebyl problém. Recept vypadal asi takhle:
Fazolky na kyselo
Fazolky v plechu nebo ve skle - 1 velká konzerva na 2-3 porce, máslo, mléko, mouka, sůl
Fazolky i s nálevem vyklopíme do kotlíku a přivedeme k varu, dosolíme nebo dokyselíme, zahustíme mlékem s 1-2 lžícemi mouky - lijeme do vařícího, povaříme asi 10 minut (dnes s instantní jíškou 1-2 minuty), zjemníme máslem. Podáváme s vařenými brambory.
Nic složitého, jen oškrabat brambory, ale s tím pomohli i ostatní. Jenže zrovna poprchávalo. Vařiče skomíraly, bomby už byly ke konci tábora skoro prázdné.
Velké kotlíky plné fazolek se ne a ne vařit. Pomalu se šeřilo, mrholení neustávalo, ochladilo se. K tomu brblání hladovců, že to dlouho trvá, brblání mlsounů, že to nejedí. A těch nebylo málo. Vedoucí trvali na tom, že fazolky budou, a odmítli vydat jiné potraviny, možná ani nic jiného nebylo.
Co s tím? Na vařiči to vypadalo beznadějně. Přejít na oheň? Kolem samé provlhlé vrbičky, jinak nic, ale nakonec kluci našli nějaké sušší dříví a oheň přece jen zapálili. Brambory se už pak dovařily za chvíli. Fazolky odolávaly a při přemisťování se dokonce celý jeden kotlík zvrhnul - a za chvíli druhý! Mezitím se setmělo úplně, situace byla nepřehledná. Ne, že by tomu někdo napomohl, ale odpůrci fazolek se nepokrytě radovali, že je nebudou muset jíst! Poslední kotel fazolek jsme už nějak dovařili a stačil pro všechny zájemce bohatě. Některým účastníkům způsobilo fazolkové trauma jistou psychickou újmu, důkazem čehož je zachované torzo eposu o fazolkách:
Volky nevolky
Dostaneš fazolky
Třicet deka na člověka
Celý tábor hladov čeká
…
Další pokračování se mi už nepodařilo zjistit ani od přímých účastníků - ale popisovaly se v nich hrůzné následky nemírného holdování fazolkám, zmučené útroby i velký nával ve křoví...
I porridge patřil neodmyslitelně k vodáckým táborům. Takhle nějak to vypadalo, když jsme ho vařili.
Klasicky se porridge vařil ráno a měl nasytit strávníky na dlouhou dobu. Jelikož nebyl pro každého poživatelný a někdy chutnal skutečně hnusně, následoval den dosti hladový. Vločky, sušené mléko, povidla, cukr a voda se smíchaly a všechno se dalo vařit - nepřipálit takovou směs by byl zázrak! Ani nevím, zda se vločky předem namáčely či proplachovaly, většinou byly totiž žlukle nahořklé a plné pluch. Hmota měla nehezkou barvu, navrch se tvořila divná pěna a často tam plavaly i žmolky z mléka a cucky povidel. Ještě vidím před sebou, jak děvče, které mělo zrovna službu na vaření, sedí s kotlíkem mezi koleny a snaží se lžicí rozmačkat velké hrudky sušeného mléka ve studené vodě s vločkami. To bylo téměř marné, jen část se rozpustila vařením. Podle návodu se sušené mléko mělo rozmíchat nejprve na kašičku v malém množství vody, asi vlažné, a teprve naředit. Vidina úspory práce v tomto případě zůstala nenaplněná.
Navrch přišlo trochu švestkového kompotu. Fajnovější verze na obměnu se vařila s kakaem a kompotem angreštovým nebo meruňkovým.
Nejneoblíbenější fázi představovalo mytí nádobí - porridge venku na vzduchu rychle tuhl a nasychal, kotlíky a naběračky se musely dlouze máčet, aby se ve studené vodě vůbec daly umýt. Pokud kaše stekla během vaření i po povrchu kotle, čemuž se dalo sotva zabránit, musely se drhnout i zvenčí, jinak se to při dalším vaření pálilo a zavánělo.
Vařily (ano, -y, jen ženská část rodiny) jsme porridge i doma, a jak byl dobrý, když nebyly vločky žluklé! A to dávno před nástupem celozrnné stravy, vločky se běžně nevařily. Žádné muesli ještě neexistovalo. Hlavní motivací byla láce a výživnost. Domácí verzi jsme dělali takto:
Porridge
Z 500g vloček je cca 5-6 porcí, na dvě porce stačí šálek suchých vloček. Mléko (smetana, kondenzované mléko-i slazené), máslo, cukr, sůl
Na dochucení: kakao, povidla, ovoce, přesnídávka, kompot…
Vločky nasypeme do nádoby, v níž budeme kaši vařit. Propereme ve studené vodě, pokud navrchu plavou pluchy a jiné nečistoty, slijeme je. Jsou-li vločky hořké, žluklé, můžeme je nejprve spařit vařící vodou. Pak necháme bobtnat asi hodinu. Přidáme trochu soli, přilijeme mléko a dáme vařit. Když vločky změknou, což netrvá dlouho, přidáme smetanu či kondenzované mléko, cukr, máslo. Chceme-li kakaovou variantu, kakao rozmícháme ve vlažném mléce (můžeme ho odebrat z kaše), do povidlové zamícháme před dokončením povidla. Také skořicí můžeme dochutit. Zdobíme ovocem i se šťávou, kousek másla můžeme dát i navrch.
Žádné komentáře:
Okomentovat