Dršťky a kuře navíc

Jsou snad tyto sekané hovězí žaludky jen pro psy? Nikoli.

Dršťkovou polévku ani zadělávané dršťky nevyhledávám, ale snědla bych je.

Dršťky jsou oblíbené i v italské a francouzské kuchyni a tam se dělají kapku jinak - se zeleninou, bylinkami a vínem. Ta informace mi v hlavě uvízla již dříve, a tak když jsem viděla mražené předvařené dršťky za výhodnou cenu, rozhodla jsem se, že to zkusím. Na syrové bych se asi přemluvit nedala, musí se několikrát spařovat, vyvařovat, čistit, to už je na mě prostě moc.

Prozkoumala jsem několik receptů a zvolila jakousi variantu spíše italskou.

Dršťky se doplní rajčaty, mrkví, petrželí a vínem. nejprve se vše opéká, pak aspoň hodinu dusí.

Co jsem potřebovala: 500g mražených drštěk, 1 velkou cibuli, 3 stroužky česneku, olej a máslo, 3 mrkve na nudličky, 5 oloupaných rajčat, 3 velké hrstě nasekaných bylin - měla jsem petržel, oregano, rozmarýn a estragon, 1/4 l vína, bujón, pepř, sůl, nastrouhaný parmazán.

Nejprve jsem na oleji s máslem hodně opekla mrkev a cibuli. K nim jsem šoupla polorozmražené dršťky a zatím si spařila a nakrájela rajčata, která jsem házela hned do hrnce. Byliny jsem nahrubo posekala a poslala za rajčaty. Pak jsem vše osolila a opepřila, dosti důkladně. Ještě se mi zdálo, že by chuti mohlo prospět i mleté nové koření, přidala jsem špetku dvě. Podlila jsem vínem, jaké jsem měla (stolní růžové), trochu i vodou, a nechala dusit. Nadrobila jsem i bujón z přírodní kostky. V této fázi nebyla chuť nic omračujícího, zelenina a byliny se ještě nemohly projevit, víno působilo jen kysele a dršťky přece jen mírně nevábně.

Dusila jsem hodinku za občasné kontroly, posledních dvacet minut odklopené - šťávy se udělalo nakonec až moc hlavně z rajčat, i když jsem ji z nich při krájení odstranila.

To už se chutě provařily a propojily, dršťky změkly a najednou vše chutnalo báječně, jen trochu přisolit a přidat ještě rozmarýn...Chuť se mi zdála dobrá. Parmazán jsem nakonec vynechala, neseděl mi k tomu. Dobrým domácím pečivem se šťáva výborně nabírala.

Celkově mě chuť nadchla natolik, že jsem hned vymyslela, jak ji zprostředkovat i odpíračům drštěk - mohla bych tytéž ingredience přece použít třeba na kuře, uvidíme, co z toho vykouzlím.

Dokud jsem ještě měla zásobu bylinek, pustila jsem se do toho. Zeleninu i koření jsem použila stejné, ale pak jsem do šťávy ještě přidala sáček malých olivek, to bylo ono. Uspěla jsem s tou variací samozřejmě lépe než s dršťkami, které zkrátka nemají moc dobrou pověst.

Ale kuře je taková potvora prodejná, že zvládá úspěšně mnoho převleků. Snadno se přizpůsobí nejrůznějším chutím - ať je na houbách, paprice, se švestkami, se zelím, s vínem, s pivem, s arašídovým máslem, s artyčoky, se sušenými rajčaty, abych jmenovala jen pár tipů ze svého repertoáru...

Jak máte kuře rádi vy?