Krůtí maso se dá použít i místo vepřového, když chceme připravit nějakou dietnější variantu klasiky - a to jsem si právě vyvzpomněla, že udělám. Nalákalo mě totiž pěkné mladé zelíčko, které jsem chtěla po delší době zařadit do jídelníčku. K němu jsem si vybrala pořádný kus krůtího masa, stehenní plátek, tedy plát. Jednu středovou kost jsem z něj vyřízla a bylo by to - ale krůta měla v sobě tuku ažaž, tak jsem se ještě dala do jeho odstraňování a co nejvíc ho vykrájela. Ani kůži jsem nenechala. Chvíli jsem s tím strávila. Plátek se mi rozpadl na jednotlivé svaly, ale pro zamýšlenou úpravu to nevadilo. Jinak by se maso muselo svázat.
Kousky masa jsem jen lehce opekla na lžíci oleje s cibulí, pepřem a kmínem a dala dusit, až bylo maso měkké. Trvalo to nějakou dobu - rozhodně spíš jako vepřové než jako kuřecí.
Nakonec jsem maso ještě dochutila čerstvou majoránkou, aby víc připomínalo toho vepře.
Zelí jsem dusila běžným způsobem, mám ráda tak akorát sladko-slano-kyselé. S výhodou ho krouhám na mandolíně - velkém V krouhači, který je sice trochu nebezpečný, když se v ruce strouhaný kus zvrtne a nepoužíváte dle návodu bezpečnostní klobouček, protože s ním krouhání už tak dobře nejde...nože jsou ostré a do ruky by zajely jak do másla. I když to všechno vím, stejně znova provokuju. Tentokrát vše dobře dopadlo. Mám už druhý model, první mi vydržel snad patnáct let!
Nepřidala jsem do zelí tentokrát víno ani jablko. Jen jsem ho trochu omastila, osolila, okyselila a okmínovala. Jako příloha posloužily hotové italské noky, co mají k bramborovým knedlíkům jen krůček. A klasika v lehkém provedení byla na světě. Nic omračujícícho, ale neurazí.
Žádné komentáře:
Okomentovat