Hrušky ve víně

Taky znáte takový krásný obrázek hrušky, probarvené dočervena, i se stopkou, v loužičce sirupu?

Když vidím hrušky, vždy si na něj vzpomenu, ale zatím mě nenapadlo to vyzkoušet. V Pohlreichově knize Prostřeno bez servítků je hruška zabarvená do karamelova, vařená v bílém víně a čaji.

Trochu inspirace, hlavně ohledně množství vína a cukru, jsme si z toho vzala, ale zvolila jsem víno červené.

Nejprve jsem hrušky zbavila jadřince, ale nepovedlo se mi to udělat tak, aby stopka zůstala. Snad to nebude vadit. Hrušky jsem teprve pak oloupala, opačně by se to dělalo dost špatně. Házela jsem je hned do vody, okyselené citrónovou šťávou, aby neokoraly. Hrušek jsem měla sedm, akorát do kastrólku 16 cm v průměru. Vody jsem v něm nechala jen dva centimetry a dolila sedmičkou vína, aby byly potopené. Přidala jsem celou skořici, kousek citrónové kůry, pár hřebíčků a pár kardamomů. Zasypala jsem štědře cukrem, nevážila jsem ho - aspoň 300 g, je třeba vzít v úvahu kyselost vína i hrušek.

Pomalu jsem vařila, hrušky postupně získávaly žádoucí barvu. Trvalo to docela dlouho, i když nebyly nijak kamenné. Když změkly, což jsem zkusila bodnutím nožem, nechala jsem je ve vinném sirupu louhovat do druhého dne. Pak jsem je přendala do sklenic a sirup zredukovala téměř na polovinu. Chtěla jsem v něm hrušky uchovat, nesvařila jsme ho tedy úplně nahusto.

Taková hruška se mi zdá dosti pohledná a doplněná zmrzlinou nebo smetanou jistě splní představu o lehkém dezertu. Hruška všechny doslova okouzlila. Podávala jsem se zakysanou smetanou.

Hrušky nesmějí být měkké moc, to se rozpadnou dříve, než se provaří dočervena. Zkusila jsem i variantu se stopkou, jaderníky jsem odstranila odspodu nožem. A zapomněla jsem je vyfotit...V lednici jsem vzorek nechala déle, tři týdny nic neznamenaly. To mě potěšilo, protože mít takto připravený moučník po ruce mě baví - a vzhledem k tomu, že nějaké to darované ovoce vždy přichází bez ohlášení a časově spíše nevhod, již budu vědět, co s hruškami udělat, když se hned nesnědí.

Tyhle ovíněné hrušky měly úspěch při třech různých příležitostech a dokonce se našlo hned několik napodobovatelů.

A já připravila i verzi do sklenic - naložila jsem jen půlky, to kvůli skladnosti.