Ještě se vracím k adventu, kdy se více vařilo a méně publikovalo.
Na volnější odpoledne (opět po delší době) jsem si udělala ambiciózní plán, co všechno navařím.
Pustila jsem se do toho po čtvrté, posílena krátkým odpočinkem.
Nejprve jsem zadělala pomocí stroje kynuté těsto s vínem na štólu. Recept mám už déle, myslím, že pochází z Labužníka. Protože jsem na něm pracovala na etapy, označila jsem je v textu oranžově.150 g změklého másla jsem vymíchala se žloutkem a 50 g cukru, přidala 400 g hladké mouky, špetku soli, lžičku vanilkové esence, trochu citronové kůry (nemusí být), kvasnice (42 g - 1 kostka) rozmíchané ve víně a zadělala hladké těsto.
Pak jsem ušlehala sněhové těsto na suchárky. Dělám je, když přebyde několik bílků: ze 4 bílků sníh, k tomu 140 g hladké mouky, 140 g moučkového cukru, 50 g rozpuštěného másla a zamíchat. Ve stroji to šlo krásně a rychle, ještě se přidává 20 mandlí, ale lepší je aspoň dvojnásobek. Dala jsem těsto péci do srnčího hřbetu.
Než se upeklo, našla jsem si pár inspirací na telecí a připravila jsem maso do trouby. Jen jsem ho okořenila pepřem a zamotala - ač se silikonové šňůrky zdají až moc pružné, drží dostatečně a snadněji se s nimi v provnání s provázkem manipuluje, dobře se i myjí.
K masu se mi vešly do trouby na menší misce morkové kosti, které jsem pak zbavila morku a nechala ho na knedlíčky.
Mezitím částečně vykynula štóla. Přidala jsem 200 g rozinek namočených předem v víně, taky 120 g nahrubo nasekaných mandlí a nechala dále kynout. Marcipánovou "dušičku" nedávám, moc mi nechutná. Dává se doprostřed těsta ve formě válečku ze 120 g marcipánu a lžíce rumu.
Ustrouhala jsem zbytek sýra na pomazánku a spojila ji zdravě tvarohem a jen trochou majolky, dochutila paprikou a pepřem, jíst se bude další dny.
Ostrým nožem jsem ještě nakrájela na tenké plátky bílkový chlebíček, zabalený po upečení do utěrky, a rozložila na plech. Vyndala jsem z trouby telecí a kosti a dala dozlatova opéct suchárky. Musí se hlídat, jsou tenké, a tak spálení hrozí každým okamžikem!
Po nich šla do trouby štóla. S jejím kynutím to nebyla žádná sláva. Přiznávám, že jsem použila sušené droždí a teprve druhý sáček trochu zafungoval - nebylo to ono, asi jsem se měla přinutit pro zapomenuté droždí radši někam dojít!
Nakrájela jsem 12 rohlíků na žemlové knedlíky a zalila je mlékem s rozšlehanými vejci a máslem, nechala odležet. Uložila jsem morek a kosti na balkon, polévku z nich uvařím asi zítra. Povečeřela jsem. Tedy opekla jsem hovězí burgery a k nim trochu zeleniny, rovnou čtyři porce.
Dokončila jsem knedlíky a dala je vařit na páru.
Štóla se konečně dopekla, trvalo jí to dlouho, než jsem ji mohla okoupat ve víně, obalit v moučkovém cukru a dát v utěrce uležet na balkon. (Teď už můžu prozradit, že chutnala správně, ale přece jen nebyla dost nakynulá.) Vinná štóla chce dva týdny rozležet a hodí se i na Velikonoce, poslední obrázek je právě z loňských, kdy jsem ovoce a mandle dala jen dovnitř a kdy štóla vykynula správně:)
Pak už mi zbývalo jen umýt nádobí a po dovaření knedlíků setřít podlahu.
Jo, a ve volných chvílích jsem ještě vyprala dvě pračky, fotila a vyřídila několik telefonů. A bylo deset.
Mám ze svých navenek chaotických vícebojů radost, připadám si zdatně a užitečně - ale naštěstí to nepodnikám denně, ani týdně. Jak osoba blízká říká, jsem posedlá optimalizacemi... ale co, když sleduju své oblíbené mistry kuchaře, taky vše jen lítá - a tak se mi to líbí. A další dny se můžu bavit nebo válet:)
Žádné komentáře:
Okomentovat