Cukr na nitku
Knížku si už na křtu dávalo plno lidí podepsat s tím, že to je vánoční dárek, a bylo jasné, že číst začnou i další její majitelé až o Vánocích. Jejich první reakce jsou si překvapivě podobné, vybírám z pošty:
"Kniha je vtipná, baví mě postava prababičky, obdivuju detailní vzpomínky, které mně samotné připomenou spoustu věcí (tu uherákovou svačinku jsem si kupovala taky..) a už jsem i udělala makovec dle Vašeho receptu.....poprvé."
"Jediný, co bych knize vytkl: při její četbě dostáváme hlad a v sobotu jsme museli jít po půlnoci do večerky a koupit něco na něj. :-D"
"Knihu jsem dostala na Vánoce. Bylo to asi poprvé, co jsem měla pocit, že mě manžel opravdu zná! Možná ani netušíte, kolik radosti jste mi způsobila. Četla jsem ji dost dlouho-tedy ne, že bych byla tak špatná čtenářka, ale u každé kapitoly se mi vybavily vlastní vzpomínky, vůně i chutě, takže jsem co chvíli zavřela oči a vzpomínala, jak i moje babička seškrabávala těsto příborovým nožem z mých dlaní , na recepty, které si nosila domů i moje maminka učitelka od kolegyň ze sborovny..."
"...knihu k podpisu předložíme už opotřebovanou, protože jsme se o ni včera
s mužem přetahovali celý večer a v dalších dnech to nebude lepší. Kniha se krásně čte a krásně
se při ní vzpomíná. A ještě se přitom dostane chuť k jídlu."
"Chtěl bych Vám PODĚKOVAT za tak hezké vzpomínky na "naše" dětství. Vzpomínky jsou to
NEOTŘELE pojaté - jako "dějiny" jídla a gastronomie.Ty recepty jsou většinou pro mě dost pracné;
možná že je vyzkouší má přítelkyně...která knihu přečetla za jediný večer!
Mj. mi Vaše kniha osvětlila, proč mi - po letech - laskonky už nechutnají. To víte, jako dítě předškolního
věku, kdy jsem je jedl poprvé (v Brandýse n/L na náměstí v cca roce 1958), nezpytoval jsem, zda jsou
v nich pomleté oříšky, či jako nyní - jak jste byla napsala ve Vaší knize - "jen" kokos..."
Na opakované dotazy, proč se tak málo v knize vyskytuje otec, je odpověď snadná: protože kolem kuchyně se tolik nemotal, doma vzhledem k své práci moc nepobýval a jeho vztah k nejrůznějším pokrmům zveřejněné historky ilustrují dostatečně:)
Několika ženským čtenářkám přišlo zvláštní, tedy divné, že používám důsledně jen výraz "matka", nikdy žádnou citově zabarvenou podobu, ač je zřejmé, že k ní mám vztah vřelý. Při oslovení to je jiné, ale od určitého věku, nejspíš dosažení dospělosti, to přišlo samo - dokonce se o tomtéž jevu v nějaké knize psalo, že to tak je, ale podrobněji si to nepamatuju. "Matku" mám zkrátka zafixovanou.
O tom všem se bude mluvit i na autorských čteních, první termín je
NEOTŘELE pojaté - jako "dějiny" jídla a gastronomie.Ty recepty jsou většinou pro mě dost pracné;
možná že je vyzkouší má přítelkyně...která knihu přečetla za jediný večer!
Mj. mi Vaše kniha osvětlila, proč mi - po letech - laskonky už nechutnají. To víte, jako dítě předškolního
věku, kdy jsem je jedl poprvé (v Brandýse n/L na náměstí v cca roce 1958), nezpytoval jsem, zda jsou
v nich pomleté oříšky, či jako nyní - jak jste byla napsala ve Vaší knize - "jen" kokos..."
Na opakované dotazy, proč se tak málo v knize vyskytuje otec, je odpověď snadná: protože kolem kuchyně se tolik nemotal, doma vzhledem k své práci moc nepobýval a jeho vztah k nejrůznějším pokrmům zveřejněné historky ilustrují dostatečně:)
Několika ženským čtenářkám přišlo zvláštní, tedy divné, že používám důsledně jen výraz "matka", nikdy žádnou citově zabarvenou podobu, ač je zřejmé, že k ní mám vztah vřelý. Při oslovení to je jiné, ale od určitého věku, nejspíš dosažení dospělosti, to přišlo samo - dokonce se o tomtéž jevu v nějaké knize psalo, že to tak je, ale podrobněji si to nepamatuju. "Matku" mám zkrátka zafixovanou.
O tom všem se bude mluvit i na autorských čteních, první termín je
18. ledna (st) v knihovně Hradčany od 17 hodin
26. ledna (čt)v knihovně Opatov od 17 hodin
Více najdete odkázáno pod obrázkem v levém menu.
Žádné komentáře:
Okomentovat