Jednu pošmournou zimní neděli brzy po Vánocích jsem si vybrala k většímu vaření pro zábavu. Ještě jsem se k jejímu popisu nedostala, tak dokud není úplně jaro, napravuji a zařazuji. Myslím totiž, že ještě pořád ta jídla sezóně odpovídají.
Měla jsem v úmyslu nachystat nejen oběd pro dva, ale i večeři pro čtyři a ještě nějaká jídla, co se budou jíst ve všední dny.
Začala jsem kolem desáté. Hodně chodů jsem chtěla péci v troubě, tak jsem si nejdřív stanovila vhodné pořadí, abych měla vždy čas na přípravu a vše stihla.
Jako první šlo do trouby maso k večeři - měla jsem ho asi osm porcí, abych pokryla potřebu dalších dnů. Našpikovala jsem králičí stehýnka, opepřila a osolila i s kuřecími, která zas naopak potřebovala části tuku zbavit, a spolu s cibulí, česnekem a trochou hořčice navrch jsem je dala péci. Podlívala jsem bílým vínem, až když se v troubě maso trochu zapeklo. Průběžně jsem je přelívala šťávou a ještě přidala víno i vodu.
Plánovala jsem, že před večeří maso ještě dopeču a dochutím vínem, hořčicí a kapary. Odložila jsem ho stranou - na balkon. Nezapomněla jsem taky dát chladit víno k večeři.
Jako druhé šly do trouby papriky k obědu (a částečně na další dny, tedy plný plech): Očištěné podélné půlky jsem naplnila jednak sýrovovaječnou nádivkou s tvarohem (jako na žampiony), jednak ochuceným mletým hovězím. Připravila jsem k nim brambory.
Během pečení paprik jsem ještě dokončila sulc, nožičky tentokrát s jazykem jsem měla uvařené už od předešlého dne. Vyndala jsem je z rosolu, který jsem dala svařit s octem, aby se zahustil, pustila jsem kvůli odchodu páry naplno i digestoř. Přidala jsme do něj kořenolvou zeleninu na kostičky. Pěknou kůži a maso z jazyka jsem nadrobno pokrájela, k tomu kus cibule, okurky taky na malé kostičky. Když byla zelenina v sulcové polévce měkká, zalila jsem připravené maso v miskách a dala tuhnout do chladu. Balkón se začal utěšeně plnit.
To už poledne minulo a já ještě před pozdějším obědem začala chystat i tvarohový drobenkový koláč. Na ten jsem podle dávnějšího plánu chtěla konečně vyzkoušet náplň z tvarohu s pudinkem. Normálně dávám do tvarohu více mléka a pudinkový prášek, ale je také možno rozmixovat uvařený pudink s tvarohem předem. Hustší a sladší pudink ze dvou sáčků v 1/2 litru mléka jsem promixovala s dvěma měkkými tvarohy, přisladila, přidala rum - výborné. Aby moučník měl více chuti a byl i vzhlednější, ještě jsem na drobenkové těsto rozložila vrstvu sušeného ovoce - třešní. Ale na fotku rozkrojeného koláče už nedošlo.
Po obědě a nádobí jsem dala péci koláč, naporcovala zbylé papriky do krabiček, a než se koláč dopekl, bylo i vytřeno. Měla jsem dvě hodiny času na odpočinek i kafíčko.
Po páté jsem opět zapnula troubu, vrátila do ní maso k večeři, které jsem ještě trochu podlila vínem, aby bylo dost šťávy, dala do ní prohřát senzační velké kapary, co jídlo i pěkně ozdobí (díky, K.!), a připravila svítek na přílohu.
Na předkrm jsem vzala dvě papriky, rozkrájené na lodičky, které jsem naplnila ořechovosýrovou pomazánkou, připravenou den předem. Potřebuje totiž rozležet. Ozdobila jsem talířky ještě okurkou, připravila k nim misku s crackery místo pečiva. Prostřela jsem stůl, převlékla se a návštěva mohla přijít.
S jídlem jsem byla spokojená. Předkrm chutnal svěže. Králík se nevysušil, kuře se pěkně upeklo. Celková chuť po hořčici a víně s kapary je lehce navinulá, zajímavá. Šťáva se mi při čekání přece jen trochu ztratila, ale stačila.
Když nám slehlo, pustili jsme se do koláče. Jen se rozplýval na jazyku. Náplň měla krémovitou strukturu a chutnala prý pribináčkovitě, přitom se dala snadno krájet. Třešní jsem mohla dát i více, ale koláč oživily. Brusinky by se hodily úplně nejlíp, ty zkusím příště. Trochu práce navíc s přípravou náplně se vyplatilo. Jen na focení už tolik energie nezbylo, během návštěvy se to taky moc nehodilo.
Užila jsem si u toho pěkný den, plný napínavých situací a drobných vítězství.
Žádné komentáře:
Okomentovat