úterý 3. dubna 2012

Tvarohová zebra

Nepotrpím si příliš na velké zdobené a přezdobené dorty, ani bych je neuměla. Líbí se mi čistý design. I na ten je třeba jisté zručnosti, ale vzor zebra se mi zdá tak geniální, že ho zvládnu i já, v drobné motorice nešikovná.


Když jsem na obrázky koukala, strašně mě zajímalo, jak se takový vzor vytvoří - a je to překvapivě snadné. Stačí dvě barvy těsta naklást do formy po lžicích a odprostředka.
Viděla jsem zebry z různých druhů těst i v různých barvách, dokonce tříbarevnou, s pomocí umělých barev i duhovou, ale to už zas zcela ztratilo ten původní náboj jednoduché elegance. Těšila jsem se, až to vyzkouším.

Těsto na zebru se může použít třené - jako na mramorovanou bábovku, nebo jako na cheesecake, i nepečený, zatím jsem další možnosti nezkoumala.
Rozhodla jsem se využít recept na jogurtový tvarožník z magazínu Albert. Klasický tvarožník dělám také, tohle je téměř ten samý recept, jen v něm je navíc hodně jogurtu a místo krupice polohrubá mouka.

Jak jsem udělala zebru?
2 tvarohy (500 g) , 400 g bílého jogurtu, 3 vejce, 7 lžic polohrubé mouky, 7 lžic pískového cukru, 7 lžic oleje (slunečnicového), 1 celý prdopeč, 3 lžíce kakaa
Protože příprava netrvá dlouho, hned jsem si dala předehřát troubu na 200 stupňů.
Vše krom kakaa jsem vložila do robotu a umíchala hladké těsto. Kulatou dortovou formu jsem vymazala olejem jen pro jistotu. Do misky jsem oddělila půlku těsta a do zbytku jsem zašlehala kakao - hlavně kvůli barvě.


Vzala jsem si do každé ruky velkou lžíci a začala od středu dávat těsto, další lžíci vždy zas navrch. Nejdřív to vypadá nevábně, střed se mi trochu posunul, ale za chvíli se začnou dělat pruhy a těsto se rozleje až ke krajům. Vypadalo to slibně. Váhala jsem, zda něco nasypat navrch, ale nechala jsem tvarožník tak.
Dala jsem ho péct nejprve na 10 minut na vyšší teplotu, pak jsem dopékala ještě asi 20 minut při teplotě o něco nižší, kolem 180 stupňů. Těsto vyběhne, ale pak zase splaskne. Propečení lze zkusit špejlí, párátkem nebo nožem. Hotový tvarožník jsme nechala ve formě vychladnout - ale byla jsem moc zvědavá, jestli se vzor vytvořil - a dopadlo to takto:


Chutnal výborně, myslím, že lépe než původní recept s krupicí - těsto s jogurtem a jedním vejcem navíc je lahodné, měkké, šťavnaté. "Zebrování" se líbilo, strávníci ho neznali.

Chtěla jsem příště zkusit ještě něco ovocného kvůli jiné barvě, třeba šťávu z borůvkového kompotu, malinovku - rozhodla jsem se pro domácí džem z arónie ve víně (dárek), barvil dost a půlka těsta byla o něco větší, spíš to mělo být naopak. Těsto s džemem bylo řidší, proužky se trochu rozmazaly.


Když už jsem si myslela, jak mám zebrování "v paži", napadlo mě zkusit s dětmi péci muffiny. Ale do toho se vloudilo několik chybek a zebrování v muffinech moc nevyniklo.


Na tvarohovém těstě taky vadilo, jak se po vychladnutí splaskne, to nevypadalo hlavně u muffinů dobře.
Následoval ještě jeden pokus s poloviční várkou, a to s obarvením tvarohu čerstvou šťávou z červené řepy, barva vypadala slibně růžová:


Nešálí vás zrak - ani já nevěřila vlastním očím: růžová barva se totálně vypekla, tvarožník jsem vytáhla z trouby zcela bělostný, ani stopa po nějakém dekoru!
Jak pravil technolog: červené barvivo je nestálé, zahřátím a v kyselém prostředí zreagovalo...připomnělo mi to časy, kdy jsem zkoušela barvení látek přírodními barvivy - je pravda, že se to taky moc nedařilo.

Poslední pokus mě zcela vyčerpal, ale ještě jsem se vrhla do jiného receptu, a to bábovkového. Použila jsem obyčejný recept na šlehačkovou bábovku. Formu jsme ale zas chtěla jinou, než kulatou, že se bude lépe krájet.


Těsto je pórovitější, tak vzor je trochu méně zřetelný, ale nevypadá to špatně ani v chlebíčkové formě. Kdo si chce vyhrát, může si něco vyzkoušet. Neměla jsem vhodnou rybízovou nebo malinovou šťávu, ta by asi barvila lépe. Těsto na bábovku už bylo skoro moc husté, nepřišla jsem zatím na nějaké vhodnější. Nejlíp asi dopadl úplně první pokus, přece jen kulatá forma je nejspolehlivější a slabší obarvení kakaem taky.


A než jsem všechny ty pokusy provedla a sepsala, trvalo mi to, koukám, skoro šest neděl - ale třeba to následovníkům usnadní jejich zebrování.

Žádné komentáře:

Okomentovat