Narychlo

Zase neplánovaně jsem sestavila a zrealizovala jeden sprint, aneb "Jíme za 15 minut!" V prvním článku rubriky je o této mé kuchyňské hře a jejích pravidlech i důvodech více.

Strávila jsem jedno jarní (květnové) sobotní dopoledne jinde než u plotny a potřebovala jsem mít oběd rychle - taková běžná věc.

Měla jsem už příslušné suroviny doma, hlavně maso - v lednici čekala vepřová kýta, které jsem se původně chtěla věnovat poněkud důkladněji. Ale to se dá změnit, ne? řekla jsem si a zavrhla rychlovku ve stylu míchaná vajíčka s toustem.

Promyslela jsem celé vaření cestou od zastávky. Doma jsem si hned, jak jsem skopla boty, zapnula plotýnku a položila na ni litinovou pánev s kapkou oleje.

Pak jsem si rychle přehodila oblečení za domácí a na druhou plotýnku dala povařit mražený hrášek s mrkví jako přílohu, stačí trochu osolit, opepřit, eventuelně omastit. Koupila jsem si totiž nedávno na vyzkoušení nějakou novou značku, ale vím už jen to, že na obalu převládala černá barva.

Z většího kusu kýty jsem odřízla ty nepravidelné kousky a použila je na rychlovku. Pokrájela jsem maso na hranolky, tolik, aby jich bylo dost na dvě porce. Okořenila jsem směsí od Antonína a rozložila na mezitím rozpálenou litinu. Vepřové se musí opéci řádně, tak jsem opékala ze 3-4 stran, jak to šlo. K masu jsem ještě přidala pro chuť cibuli na kroužky. Ani jsem nečekala, že to stihnu tak rychle, opravdu jsem po čtvrt hodině dávala jídlo na stůl.

Občas se hodí mít po ruce něco rychlého a je dobré si i takové tipy zaznamenat. Jasně, o žádnou vysokou kuchařinu nešlo, nic extra speciálního, ale maso chutnalo výborně, mírně pálivé koření mu napomohlo a litina chuť rovněž zvýraznila. Hranolky masa byly navrch hezky opečené a uvnitř pěkně šťavnaté. Nebylo to jen hladem, že hrášek s mrkví tentokrát chutnal úžasně, byl sklizen hodně mladý a neměl tuhé slupky, ani mrkev nebyla moc houževnatá, zelenina nechutnala ani blátivě. Příjemně překvapila, moc tyhle mražené směsi nevyhledávám.

Jsem jich totiž z dávnějších let úplně přejedená, když to dlouho byla jediná zelenina, která byla dostupná přes zimu.

Nedávno jsem si uvědomila, že ještě v půlce devadesátých let jsme při velkých nákupech v teplejší části roku vozili s sebou termotašku na mražené potraviny, zatímco dnes už skoro žádné nekupuju - ta změna ale přišla ponenáhlu. Samozřejmě to záviselo i na dostupnosti, tedy ceně, která nám umožnila si koupit kvalitnější třeba chlazené kuře místo mraženého.

Nemám ráda příliš zjednodušující diskuze se závěrem, že lidi u nás jaksi naschvál šetří právě na jídle a neoceňují tu kvalitu - nelze všechny lidi bez ohledu na příjmy a životní styl smíchat dohromady. Jednak je u nás dosti těch, kteří si to nemohou dovolit, a myslím, že určité zdražení už pociťují i lidé s příjmy kolem mediánu, jednak je spousta lidí, kteří nejen v jídle preferují kvantitu, i když za ni nevydají méně. A jistě jich je řádově více než těch ostatních, co z jakéhokoli důvodu o jídle přemýšlejí a ještě jsou schopni o tom diskutovat na síti.