Zdá se vám to až příliš zjednodušující, napadá vás spousta výhrad a výmluv, proč doma vařit ze základních surovin nemůžete? Můžu říct jen to, že se mi osvědčilo. Samozřejmě rozhodnout se musí každý sám.
Nepřišlo to jako blesk z čistého nebe, dospěla jsem k tomu postupně. Výhodu mám v tom, že mě vařit baví. Zato mě nebaví televize, tak ji už asi dvanáct let neprovozuju - a mám čas věnovat se vaření a psaní.
Mám pocit, že v záplavě informací různé kvality a důvěryhodnosti, reklam zjevných i skrytých se u nikoli zanedbatelné části populace ztrácí soudnost, neb stokrát omletá lež se stává pravdou - a pod multimediální masáží jsme ochotni uvěřit téměř čemukoli, jen když nemusíme o věcech trochu přemýšlet!
Ale přemýšlet o tak základních věcech, jako je jídlo, se přesto dostává do módy. Těší mě, když narazím na diskuzi, ve které někdo začne obhajovat vaření ze základních surovin proti všem možným předpřipraveným výrobkům (ready to eat, konvenience).
Uvědomila jsem si sama u sebe, kolik uliček v "hypersuper" míjím bez povšimnutí - je jich asi převaha. Postupně jsem vyřadila většinu předpřipravených potravin jen proto, že mi nechutnají. Ty sladké jsou přeslazené, slané přesolené, dochucovadla chemická, to snad už každý aspoň slyšel.
A tím se dostávám k podstatě věci: méně přidaných látek se vždy najde v základních surovinách. Pravda, musíme přidat trochu vlastní práce, aby z nich bylo jídlo, ale není to absolutní - rozdíl v pracnosti může být velmi malý.
Takové namíchané směsi na těsta v prášku - za vyšší cenu si přinesete domů i plno látek, které jsou tam navíc. Navážit trochu mouky a cukru zas tolik času nevezme. Vajíčka, tuky a voda se tam přidávají stejně zvlášť. I ty knedlíky se dají jednoduše naučit, krom toho je i plno jiných podobných příloh (ano, třeba viz Přílohy pro změnu).
Vzpomněla jsem si nedávno na začátek devadesátých let, jak jsme nakupovali spoustu mražených potravin, ba i hotových pokrmů. Byly pořád lepší, než co se dostalo před sametem. Ale dnes bych se nad mnoha jen ošklíbla. Mražená pizza? Čínské nudle? Uhhhh...
Původně obdivované parametry, třeba dlouhá trvanlivost, se časem stala spíše podezřelá: "Prosímtě, čím to musí bejt nacpaný, aby to vydrželo rok?" Opravdu, na co spotřebitel potřebuje, aby mu nějaká potravina vydržela rok? To je přece výhoda pro výrobce.
Ale delší než přirozená trvanlivost nám vyhovuje, ovšem je to něco za něco, volíme menší zlo. Bláhové jsou představy, že konzervaci vynecháme a nic se nestane - díky ní už si nedovedeme představit ani rozsáhlé alimentární otravy. Vždyť nezapomeňme, že neošetřené mléko se zkazí do cca dvou dnů, tvaroh zplesniví tak do tří a maso dle teploty začne zavánět po pár hodinách - jo jo, to ještě pamatuju. A kvůli trvanlivosti se musí do výrobku ledacos přidat.
Avšak vedle nich jsou v průmyslově zpracovaných potravinách další přísady, aby se hmota snáze hnětla, nezacpávala stroje nebo nebyla naopak příliš hutná, suchá, mazlavá atd. až do nekonečna.
K tomu ještě nutno připočítat snahu o levný produkt - a co je nejlevnější? Voda, tuk, sůl, cukr - tak šup tam s nima! A když se to rozředí vodou, musí se dát i něco na zahuštění. Pak se přidávají i sofistikovanější přísady, které byste doma nepoužili. Tedy pokud dobrovolně nezkazíte třeba "slušné" maso nějakou kořenící a dochucovací směsí...čtete jejich složení?
Tyhle parametry se hodně mění, při nákupu je třeba být stále ve střehu. V jogurtech býval škrob i želatina, to už myslím vymizelo, když se uvádí složení i kvůli alergikům. Mezi přidávanými látkami jsou i některé zcela neškodné, všechna éčka nejsou stejná. Navíc záleží i na jejich celkovém množství, četnosti konzumace, zdravotním stavu - vzhledem k spletitosti problému myslím lze jen konstatovat, že při vyšší expozici můžou způsobovat zdravotní problémy. Zdravý rozum musí zkorigovat, zda jednou za čas porce či jen lžička něčeho může či nemůže vadit. Primárně přece jen potraviny nejsou jedy!
Je sice možné péci doma chléb, dělat i máslo, jogurt, ale každý má tu míru únosného vaření jinde. K tématu se vrátím v dalších článcích, kde se pokusím konkrétněji uvést, co v obchodě obcházím a čím to nahrazuji.
Vaření ze surovin má ještě další výhodu: bude stát méně. Je o něm zajímavá diskuze na tomto fóru, kde se řeší nejúspornější stravování - vaření ze surovin se v něm spontánně vyšvihlo na přední místo.
Nezbytné je i pro dietnější stravu, založenou na vyvážených živinách - v přepočtech na obsah bílkovin se i dražší maso stane relativně levným proti laciné uzenině.
Je sice možné péci doma chléb, dělat i máslo, jogurt, ale každý má tu míru únosného vaření jinde. K tématu se vrátím v dalších článcích, kde se pokusím konkrétněji uvést, co v obchodě obcházím a čím to nahrazuji. Ačkoli se
nic nedá absolutizovat, jisté tendence se vysledovat dají - hlavně nezapomínat na zdravý rozum a nadhled! Podle mě vaření není pro puntičkářské neurotiky, vyžaduje improvizaci, pružnost, jistou velkorysost. Jídlo by nás mělo těšit, ne stresovat, a to včetně jeho přípravy.
Ještě jste nedostali chuť se do vaření pustit?
článek vychází současně i na kadlasova.blog.iDNES.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat