Ano, s velkým R - Roubenka 1791 je název pro areál penzionu s restaurací v Truskavně na Kokořínsku. Octla jsem se tam při výletě (víceméně plánovaně). Památkově chráněná usedlost, zrekonstruovaná v původním stylu, zvenčí není ničím nápadná. Za vraty se otevře rozlehlý bývalý dvůr, obklopený několika budovami obytnými i hospodářskými, který přechází do sadu na svahu. Najde se tu pár romatických zákoutí, záhony bylin, jezírko, venkovní posezení, ale i zábava pro hosty - bazén, dětská horostěna.
Hlavní obytné stavení skrývá také restauraci s víceméně českou kuchyní. Prostředí není přeplácané dekoracemi, to mi vyhovovalo. Profesionální obsluha se chovala přívětivě a dokázala nám poradit, když jsme se nemohli rozhodnout - prý zelí je obzvlášť výborné a kuchař mu věnuje zvláštní péči. Polévka se nabízela dršťková a králičí "kaldon", ale nedali jsme si. Z důvodu kapacity žaludků ani předkrm, ač pár jich lákalo hodně, třeba domácí sulc nebo kachní paštika s hruškovým ragú. Přitahovala i zvěřina, některá bezmasá jídla a domácí přílohy, kterých se nabízelo hned několik - bosáky, nočky, žemlové knedlíky.
Aranžmá jednoduché na bílých talířích, to taky potěšilo - žádné neúčelné vyzdobování se nekonalo. Šťáva ke kachně obsahovala jablka a švestky, ale byla dle panujících mravů procezená, mně by v ní zvlášť v rustikálním prostředí pár kousků ovoce vůbec nevadilo. Noky ladily, maso chutnalo dobře. Zelí bylo dobré, možná mohlo být jemněji nakrájené.
Králičí roláda vypadala hezky, nebyla suchá, ale mohla být více ochucená. Restovaná zelenina s fazolkami je dobrý nápad. K pití se nabízejí i přírodní džusy, ale k vybranému jídlu jsme volili pivo.
Vzhledem k běžné hospodské produkci v okolí mohu jídla ohodnotit jako velmi chutná, solidně připravená ze surovin a vybraná s ohledem na podmínky.
Jako moučník jsme si zvolili klasicky lívanečky s ovocem, tvaroh k nim měl být domácí. O specialitě - makové zmrzlině - jsem zrovna zaslechla od vedlejšího stolu hodnocení v tom smyslu, že to ještě nikomu nechutnalo... a ani nebylo na zmrzlinu to správné počasí. Tak třeba jindy.
Roubenka je zrekonstruovaná pečlivě a kvalitně, jak dosvědčila úroveň toalet i další detaily.
Oběd proběhl velmi uspokojivě. Celá usedlost působí příjemně, ač trochu bezradně - v sadu a okolí sauny i meditační chýše narostla již tráva do půl metru, ty využívaně nepůsobily. Penzion nabízí i relaxační místnost, masáže či podkrovní čajovnu, konají se tu i rozmanité akce. Přemýšlela jsem, proč mi tohle spojení nesedí - asi mnoho psů... Myslím, že nejednoznačná orientace na cílové skupiny vyvolá v hostech spíše nejistotu, než aby nalákala zákazníky různého zaměření. Snad sem najdou cestu všichni, kteří by zdejší prostředí ocenili.
Pár kroků odtud jsme objevili skalní obydlí, romanticky zanedbané po delším nepoužívání. Ale měli jsme štěstí, že se zrovna objevil majitel (ano, má skalní byt zaregistrovaný) - prý tam bydlel jeho dědeček, narozený koncem 19. století. Místnosti, snad pět v řadě, jedna se sloupovým vchodem, tam už byly v té době vytesané. Jejich stáří vůbec jasné není. Majitel by zde rád zřídil jakýsi skanzen.
Z dalších zajímavých míst možno ještě jmenovat obnovený kostel a křížek v Šemánovicích a z hlediska kulinárního i zastávku v liběchovských sádkách pro čerstvé pstruhy. Borůvek bylo letos málo, ale misku na ochutnání jsem dostala, stejně jako další "bobulky", jak jsem už líčila v zavařovacím maratónu. Pro úplnost musím ještě zmínit první letošní smaženici.
Jen nakládačky, kterých jsem viděla při cestě tam spousty, se mi nepodařilo zrovna při odjezdu nikde objevit. A to jsem už měla i to višňové listí, abych je mohla správným způsobem naložit!
Návštěva i s výletem mě však bavila velmi. Objevování drobných zajímavostí v malebných regionech přináší potěšení samo o sobě, ale hlavní kouzlo spočívá v příjemné společnosti dobrých přátel.
Žádné komentáře:
Okomentovat