Podzimní období se opět vyznačuje pěknou kumulací práce a úkolů na všech frontách, profesní i domácí. I když jich hodně patří k zábavám, přece jen na blog (nebo dokonce sledování blogosféry, přestože probíhá soutěž ) teď času moc nezbývá. V kuchyni končím tak po desáté hodině.
Jako relax jsem si z archivu stihla přehrát aspoň nové díly Ano, šéfe - musím říct, že se šéfovu slovníku tváří v tvář všemu neumětelství či ignorantství vůbec nedivím:) Pořád mě to ale baví a motivuje. K ostatním TV kuchařským show a soutěžím jsem se nedostala, ani abych se podívala, kdy a kde se vysílají, přístroj nemajíc.
Aspoň něco zkusím z domácího provozu posledních dvou týdnů přiblížit. Švestky jsem zavařovala už napodruhé, ale článek k nim byl jeden:) Navařila jsem druhou menší zásobu švestkových knedlíků z tvarohovobramborového těsta.
Soutěžní rodinné klání o narozeninový dezert dopadlo pro mě úspěšně, ale to mě spíš překvapilo. Mezi osmi moučníky jsem měla dva, vyhrál dort s vinným želé. Jiný ovocný dort tam nebyl, tak vynikl. Brownies byly báječné, ale už podobnější ostatním dortíkům s krémem, ořechy, čokoládou, které vám v několika ochutnávkách splynou všechny do jedné chutě.
Taky letošní ořechy bylo třeba začít sbírat. Mám ještě pár loňských, dávala jsem je do pomazánky s nivou a pekla jsem i tzv. bramborový koláč. Místo mandlí jsem dala ořechy.
Z předního hovězího masa jsem vyrobila guláš trochu po mexicku, s fazolemi a paprikami. Masová papriková klobása, kterou jsem už pěkně dlouho nekoupila, do něj skvěle pasovala. Potřebovala jsem ji taky do zelňačky, na kterou mi zbylo zelí i šlehačka ještě od návštěvy. Do pěti litrů polívky jsem dala na půl kila zelí a jeden kelímek, udělá chuť opravdu lahodnou.
Dostala jsem i malou žlutou tykev - o něco větší než cuketa, ale s tuhou slupkou. S tou jsem trochu zabojovala a vatovitý vnitřek taky odstanila - kostičky po orestování změkly raz dva, zpracovala jsem je do nádivky paprik s kuskusem a sýrem.
Z výhodného výřezu vepřového (3 kg) jsem libovější maso dala zmrazit v kostkách a zbytek umlela. Na stroji je to ve chvilce. K ledu šly tři půlkilové balíčky a jednu část jsem použila hned na kapustové karbanátky, letos jsem je totiž ještě nedělala. Kapustu jsem vařila den předem a umlela na stroji po mase, a ač byla dost vykapaná, vody z ní stejně ještě hodně vyteklo, odstranila jsem jí co nejvíc. Doma mleté maso, i to nejobyčejnější, je pořád o hodně libovější než kterékoli kupované - nevím, jak velká by byla hromada sádla, která by se do něj ještě musela přidat, aby se to vyrovnalo:)
Kapustové karboše si vezmeme i na výlet, je to kompletní strava - zelenina, houska i maso "vědnom".
Cukrářský koláč mě napadl taky jen proto, že jsem dostala po nedávných šiškách s mákem chuť na něco makového a měla jsem ještě půl sáčku mletého máku. Čas na kynutí nebyl, tak jsem použila tohle těsto a náplň z máku, další z tvarohu s vajíčkem a dozdobila jsem novými povidly. Ty chutě jsou dohromady geniální. Berte to jako pokus - se zdobením by bylo možno si vyhrát mnohem více.
Řada pokrmů pro mě byla úplnou terapií v porovnání s tím, co jsem právě řešila a zažívala jinde.
Snad i vy v nich najdete nějakou podzimní inspiraci.
Žádné komentáře:
Okomentovat