Tedy původně mě napadalo do názvu použít obecný výraz tyčák, ale u vědomí toho, že by mohl nezasvěcené či zlomyslnější čtenáře poněkud zavádět, jsem to pozměnila.
Zkrátka se mi sešla v jeden moment hned trojice jídel, vyžadujících zmíněné mixování. Nemajíc malých dětí, používám tyčák spíše zřídka, proto se mi to zdálo zvláštní. A nakonec šlo o tři víceméně drobnosti, které by samostatně na článek nevydaly, ale pohromadě už mohou dát i trochu inspirace.
Ovšem nepředstavujte si, že vmžiku umixuju cosi ve třech miskách a je to. Jednotlivé suroviny vyžadovaly přípravu předem, tohle bylo už jen finále.
Zatím jsem nezkoušela nový dýňový recept, ale rozhodla jsem se pro dýňovou omáčku, kterou jsem objevila vloni. Ostatně dýní jsem si už pár nastřádala, i když jsou nyní celoročně mnohem dostupnější než ještě před třemi čtyřmi roky. Dýně jsem nejprve pekla společně s lilky, základem pro další z jídel.
Teprve při "sestavování" omáčky mě napadlo, že by bylo zjednodušením dusit dýni přímo ve šťávě z masa - a protože jsem to chtěla vyzkoušet, pro vaření se spřátelenými kluky jsem zvolila repete: nejprve jsme trochu opekli kousky kuřecího masa, vyndali na talíř a do základu přidali kostky menší dýně hokkaidó i se slupkou, velkou cibuli na kousky a pár stroužků česneku. Když dýně asi za 20 minut změkla, vše jsme rozmixovali, což byla pro kluky velká zábava, leč podařilo se dýňové pyré udržet v kastróle a nesbírat ho z obkladaček...
Přidala jsem vodu, dala maso zpět do omáčky dodusit a nakonec, když vše bylo měkké, dokončili jsme ji pepřem, šlehačkou, solí. Zároveň jsme si uvařili těstoviny a opravdu, v této úpravě dýně opět bodovala. A chutnala stejně jako ta předchozí z trouby pro jiný okruh blízkých osob.
Lilky jsem po upečení vyloupla lehce lžicí ze slupky a prozatím odložila do ledničky. Uvažovala jsem o lilkové polévce, ale synovy reference zatím nepřesvědčily - nechtělo se mi ji dělat s rajčaty, to se mi chuťově nezdálo moc zajímavé. Ale inspirovaly mě nějaké návody na lilkovou pastu k masu.
Promixovala jsem tedy lilek se solí, česnekem, pepřem, olejem a hrstí bazalky. Ze dvou menších lilků nebylo lilkové pasty mnoho, vešla se do jedné skleničky od marmelády. Ač byl bez slupky, výsledná barva nepůsobila příliš sexy, jen rozdrcená bazalka to trochu vylepšila. K účelům darovacím, na které jsem pomýšlela, to tedy vhodný tip není, ale myslím, že pasta bude chutnat jak na toust, tak i k masu jako studená omáčka. Lilky opečené a naložené v octě vykazovaly podobné závady: chuťově fajn, ale vzhledově out. Dárková balení holt musí být vzhledná.
Třetím mixem byla paštika, jeden z mých oblíbených receptů. Dělám ji vždy podobně, ale přece trochu jinak - jen z masa a jater, z 1/2 kg tučnějšího mletého a 1/4 kg kuřecích nebo kachních jater. Přidávám cibuli, česnek, několik lžic fernetu, pepř, sůl a další koření. Nechávám před pečením 1-2 dny odležet. Více zde.
Chtěla jsem si vyzkoušet, jestli půjde připravit do skleniček, aby byla trvanlivější. Dříve jsme podobný recept jen vařili, ale já se nechtěla vzdát fáze pečení a zatížení. Pilotní várka byla obohacena kousky jablek a kostičkami slaniny.
Zatížila jsem ji kamennými těžítky.
Chutnala výborně čerstvá i sterilovaná, nevím, zda trvanlivost dokážu nějak otestovat :)
Ale opakuje se výše řečené: zas to nepůsobilo kdovíjak hezky. Paštika se při pečení odpaří, sklenička vypadá upatlaně. Nu, už jsem pořídila zkusmo pár alu vaniček s víčkem, to by mohlo být lepší. Sklenice bych zkusila naplnit víc a přece jen je přikrýt třeba alobalem. "Poloprovozní" technologie vyžadují víc, než jen uvařit dobré jídlo - a jestli někdo sledujete (i na netu) Recept na bohatství, víte, o čem mluvím :)
Žádné komentáře:
Okomentovat