Nepsaným pravidlem naší výchovy byl každodenní pobyt na čerstvém vzduchu, i za hanebného počasí aspoň hodinku. Jen výjimečně jsme v neděli nikam nešli. Je to i taková prevence, matka dobře věděla, že být celý den s dětma doma není k vydržení.
Recept na flammeri - teplou zmrzlinu měla matka od jedněch přátel, ke kterým jsme jezdívali na zahradu u Mníšku. Ochutnala ho při návštěvě a připravila doma. Teplá zmrzlina? Jako holky kolem deseti let věku jsme nad tím v údivu žasly! Flammeri nám zachutnalo. Bylo to typické z ničeho NĚCO. Připravuje se takto:
Potřebujeme 1 l mléka, 2 vejce, 5 lžic krupice, 2 lžíce kakaa, 5 lžic cukru, ½ vanilkového pudinkového prášku.
Uvaříme hustou kaši z ½ l mléka, krupice, kakaa a 2 lžic cukru. Ze 2 bílků ušleháme pevný sníh a vmícháme ho do kaše, vtlačíme do misky vypláchnuté studenou vodou a necháme vychladnout.
Připravíme si krém. Umícháme v kastrolku 2 žloutky s trochou mléka, 3 lžícemi cukru a půlkou pudinkového prášku, dolijeme zbylé mléko a uvaříme. Můžeme ochutit rumem. Vychladíme.
Kakaovou hmotu vyklopíme. Polijeme krémem buď celou a servírujeme, nebo krájíme jednotlivé porce a ty poléváme.
Vynikající! Zmrzlinu to sice moc nepřipomínalo, zvlášť když v kaší byly pro lepší chuť i rozinky, ale chtěly jsme tomu věřit.
Další mls, když jsme něco dobrého loudily, bylo karamelizované kondenzované mléko. Recept na něj před pár lety znovu ožil, hlavně s příchodem medovníku. A dnes se prodává už hotové, jenže znalci tvrdí, že to není ono.
Plechovka slazeného mléka se zavřená ponořila do vody a vařila se mírně tři až čtyři hodiny! Málokdo věřil, že to nevybouchne, když jsme mu to líčily. Může se to urychlit vařením v tlakovém hrnci, to stačí necelá hodinka. Do hrnce se vejde i víc plechovek najednou.
Otvírat se musí po schladnutí - pamatuju, jak jsme karamelově zbarvenou a voňavou hmotu, ještě vlažnou, vybíraly lžičkou a spokojeně ulizovaly. Však jsme si tu dobrotu musely hezky dlouho vyčekat! Byl to mls snadno dostupný. Kondenzované mléko slazené i neslazené jsme měli doma v zásobě stále. Skutečně se dalo naředit a uvařit z něj kaši nebo pudink, přidávalo se do omáček i do kafe.
Když zbylo pár rohlíků, upekla z nich matka rychlé suchárky. Plátky se namazaly dobře máslem a daly do trouby, pak se obalovaly ve skořicovém cukru. Horké se úplně rozplývaly na jazyku!
Pudink jsme kombinovaly nejen s marmeládou a všelijakými kompoty, ale hlavně s piškoty. Daly se namáčet do silnější kávy, lepší byly dlouhé cukrářské. Kakaový pudink byl taky chutnější z kakaa a vanilkového prášku, ne z ochuceného. Karamelový pudink matka vyrobila tak, že upražila karamel, rozvařila s vodou a přidala do mléka. Ve školní jídelně servírovali třeba růžový pudink utopený v rozředěném ovocném sirupu. Takové ovocné příchutě jsme doma nemívali. A že se jich prodával výběr! Mandlový, ananasový, citrónový, kakaový, jahodový, malinový… když vanilkový pudink nebyl, koupily jsme nějaký neutrální. Otec zas měl umělé ovocné chutě rád, tak je domů propašoval. Zkusili jsme to, a opravdu chutnaly dost hnusně. Pro příště byl přehlasován.
Často se z jablek či hrušek uchovávaných ve sklepě vařil kompot, to taky rád dělal otec. "Tak jakej je?" dožadoval se pochvaly. "Moc vodovej a málo koření, žes tam nedal hřebíček? A skořici? Badyán?" Otec koření nesnášel, zatímco matce bez něj kompot nechutnal. Jablkového kompotu jsem dokázala sníst veliké množství a v kombinaci s pudinkem a piškoty z něj nebyl špatný moučník, zvlášť když se k němu začala přidávat i šlehačka.
Líná odpoledne za pošmourných nedělí dokázaly projasnit i takové jednoduché sladkosti. Tehdy jsem ještě nemohla tušit, že při vzpomínání mi budou symbolizovat mnohem více.
Žádné komentáře:
Okomentovat