Nové staré nádobí

Většinou mám ráda moderní styl, ale někdy taky nostalgii, když vzpomínám na babičku a její vyprávění o starých časech.

To pak krom geometrie a jasných barev se najednou zajímám o kytičky, starožitné kousky a dokonce i nějaké poklady po předcích. Jejich zdroje však nejsou neomezené, ba naopak, a tak jsem náhodou zabrousila i do "antíku" na Severu. Úplnou náhodou to samozřejmě nebylo, žila jsem v těch místech po jednu životní etapu a pořád se tam vracím, a ráda, tak možná taky nostalgie.

Dnes představím novou kámošku bábovku, pocházející nespíš z nějaké půdy, kterou se nikdo nenamáhal v minulých padesáti letech uklidit.

Je zcela bezejmenná, ale začala jsem jí říkat Trúda, což je jméno dosti výstižné. Navíc jsem takovou značku (Trudi) měla na jedné staré pánvi po pratetě a tu pánev jsem moc užila.

Podobných forem se nabízelo víc, černých i hnědých, mně se líbila víc černá. Vybrala jsem si tu nejlépe zachovalou, protože jsem taky majitelce obchodu zdůrazňovala, že v ní chci opravdu péct, ne ji mít jen na ozdobu. Má smalt porušený jen na jednom místě a zatím to nevadilo.

Trúdu jsem nejprve pečlivě udrhla pískem do všech záhybů zvenčí i zevnitř. Měla jsem trošku obavu z jejího užšího komínku, zda se těsto dobře propeče i uprostřed. Nové formy mě v tomhle již párkrát vypekly, tedy nedopekly :) Jinak je Trúda tvarově hodně klasická a větší. Mohl by se v ní péci až dvojnásobek těsta, ale upeče dobře i menší množství.

Zkusila jsem už několik druhů těst, vždy šla vyklopit snadno. Formu vymazávám a vysypávám moukou. Vyhovuje mi, že je plechová, tedy lehká a tenčí, což je do elektrické trouby lepší.