Za dva týdny přijde svatební den, tak ještě chci stihnout aspoň jeden report, ty další budou asi až poté.
Plány a rozpočty jsme ještě několikrát probírali, hledali porovnání, snažili se představit si, kolik čeho bude a kolik se tak může sníst - počítá se kolem šedesáti hostů, a i já už mám nějakou představu o tom, kolik bych toho měla upéci, ale kdo ví.
Ostatní náležitosti jsou víceméně zařízené, a tak ve zbývajících týdnech mě krom pečení čeká ještě týdenní dovolená.
Vyzkoušela jsem několikero slaných druhů pečiva, protože to normálně nějak nedělám, možná na silvestra nebo na návštěvu:) Jinak totiž vlastně žádné slané sušenky, oříšky ani chipsy nejíme, domácí ani kupované.
Potřebovala jsem najít takové pečivo, které bude chutné třetí den. V tom byl ten háček. Zkusila jsem v polovičních dávkách několikero druhů s tvarohem nebo jogutem, pagáčky i se škvarky, ale ač po vytažení z trouby byly skvělé, po odležení nestály za nic.
*škvarkové pagáčky
Recept stejně tvarohu, mouky, tuku a polovinu škvarků, sůl, mě zklamal - na plechu se mi placka rádýlkem pokrájená na trojúhelníky utopila v tuku, tak jsem ještě zkusila tuk omezit, aby ho bylo celkem jeden díl, ale to zas se upekly tuhé a nijak dobré kousky, po odležení docela hanebné.
*slané pečivo s vínem
Stejně tak slané křehké pečivo s vínem - skvělé, ale jen jeden den (l300 g mouky, 200 g tuku, 3-4 lžíce bílého vína, sůl). Stačí potřít vajíčkem nebo bílkem a sypat vším možným. Asi někdy použiju, ale nyní jsem ho vyřadila. Jen pozor na to, že pečením se hodně zmenší, i když trochu vyskočí. Bylo by lepší udělat větší tvary.
Obojí jsem pro naše účely zavrhla, stejně jako listové, bramborové a kynuté těsto.
Nejlépe se osvědčily slané rohlíčky, do kterých jsem vyzkoušela různé náplně - sýrovou, zelí se slaninou, zelí s masem - poslední zabodovala nejvíce, tak bude ta. Druhý slaný druh jsem si představovala sušší a trvanlivější, ale ač jsem projela spoustu receptů, jejich základy jsou prakticky stejné - křehké nebo s tvarohem. Nezkoušela jsem odpalované těsto.
Nenašla jsem recept podobný sýrovému pečivu, prodávanému před mnoha lety, bylo z jedné placky, přitom vysoké a dosti trvanlivé. Zato jsem vzpomněla na slané muffinky, které měly úspěch na dřívějších akcích, dělají se totiž jednoduše i jako menší hrudky na plech, jen se do nich musí dát dostatek šunky, sýra, oliv, žampionů a podobně, ale to už nějak dotvořím. Těsto se jen umíchá (válet těsto mi kvůli zádům fakt nejde), ty ale ani zkoušet nemusím.
Jedna z tetiček ještě slíbila nějaké svoje slané tyčky, které může péci až ten den ráno, tak to slané pečivo snad bude stačit.
Sladké zkoušení se týkalo hlavně kokosek z nastřádaných bílků, taky druh, který běžně na Vánoce nedělám, sama kokosu nepropadajíc. Zde se mi ty tvarohové zdály nejšikovnější, nakonec prošly - po upečení byly dobré, druhý den suché a třetí a čtvrtý den rozleželé a opět dobré, pak už zase trochu vyschly - ono je totiž třeba počítat i s tím, že je jiné počasí než na Vánoce, zkrátka chová se to všechno trochu jinak!
*tvarohové kokosky
Když ušlehám sníh ve stroji, je jejich výroba též snadná. Na tvarohové kokosky jsem tedy vzala jen 4 bílky, 140 g cukru, 200 g kokosu, 100 g tvarohu (může být i více). Do bílků ke šlehání jsem dala pár zrnek soli, do hmoty se může přidat i vanilkový cukr. Kokosu se mi dle receptu zdálo až moc, možná bych načisto mohla dát o bílek navíc. Pak stačí vytvarovat hromádky na plech a péci jen mírně na 150 stupňů dozlatova, což je podle velikosti kokosek kolem 20 minut. Množství vyjde na 2 plechy, když je budete tvarovat malou lžičkou. Pomohla mi i informace, že pečením nezmění tvar, což byla pravda.
Pečení bretaňských sušenek jsem si už nacvičila, tak jsem snadno upekla dvě velké várky, každou z 12 žloutků.
*linecké
Naostro jsem se pustila i do lineckého, u kterého jsem se držela klasického poměru 3-2-1, čímž se myslí 21 deka hladké mouky, 14 deka másla, 7 deka moučkového cukru, 1 žloutek, jak měla napsáno moje babička ve svých receptech, ne 300 g mouky atd., to je pak žloutků spíše málo (někde se uvádí ještě více). Přidala jsem špetku soli, citónovou kůru a vanilkový (ne vanilínový) cukr. Vynásobila jsem na větší množství, zpracovávané ve dvou dnech, a to na 1,75 kg másla. Zas si musím pochválit robot, zpracoval i várku z kila mouky, ale to už bylo na hraně.
Do válení těsta se udatně pustila seniorka-moje máti (84), která vydržela stát u válu přes dvě a půl hodiny a druhý den znovu! Neuvěřitelné. Na to tedy nemám...
Ale vyčtenou radu, jak vyválet placky stejně vysoké, jsme nepoužily: to se mají vzít dvě pletací jehlice silné 3 milimetry, položit je vedle těsta a válet tak dlouho, až po nich váleček jezdí jako po kolejnicích...v praxi se mi to zdá víceméně neproveditelné, muselo by se válet jen v úzkém pruhu - a jak zařídit, aby jehlice nelítaly všude? Kdo máte s něčím podobným zkušenost, napište mi do komentů! Mně to hlava nebere...a zatím jsem o tom nikdy neslyšela.
Krabice lineckého tedy čeká na slepení, ale to až po dovolené.
*tříbarevka
Ještě jeden pokus si žádala tříbarevná buchta, se kterou jsem naněkolikrát nebyla spokojená. Nyní jsem vylepšila hnědé těsto o rozpuštěnou čokoládu (kakaa jen polovinu, tedy velkou lžíci, a na celou dávku 50 g čokolády, jinak 300 g hladké mouky, 150 g cukru i másla, 1/2 prdopeče, 6 lžic teplého mléka ) a i žluté těsto udělala méně moučné, v jiném poměru (3 vejce, 150 g cukru, 200 g polohrubé mouky, 1/2 prdopeče, 1/2 sklenky oleje, 2 lžíce horké vody). Vejce s cukrem, olejem a vodou jsem hodně vyšlehala, do pěny, až pak přidala mouku. Na celou dávku na plech je třeba náplň ze 4 tvarohů, já dala polotučné, hodně rumu, taky pudinkový prášek, vejce. Pekla jsem z půlky (množství na dortovku). Hnědé těsto se vyválí či namačká do formy, na něj se nalije tvaroh, ale ne tekutý moc, aby se do něj neutopilo žluté piškotové těsto. Pekla jsem celou hodinu na 170 stupňů, to je prostě potřeba.
Nevěsta si tříbarevku zamilovala u máti, ale chtěla bych ji s ní upéci v takovéto lahodnější podobě, s kakaem se mi zdá moc obyčejná až suchá.
Hlavní pečení nastane tři dny před svatbou - a jak je v komentu k minulému článku, je to pečící adrenalin, protože má-li vše správně klapnout a ve větším než běžném množství, vždycky se objeví nějaký zádrhel...kdyby to nebyla tak dobrá zábava, nestálo by to za to - ale to je asi podobné, jako když já nechápu jiné koníčky.
Počítám, že do svatby ještě přidám jiný článek ze zálohy, námětů je dost - ale o pokračování se určitě podělím!
Žádné komentáře:
Okomentovat