Kniha Foodblogeři

Srdečně zvu

23. října od 17 hodin na křest knihy

Blanky Dvořákové: Foodblogeři

v nakladatelství Academia

(Václavské náměstí 34, Praha 1)

Jak knížka vznikala? Z mého pohledu takhle:

Jednoho ledového dne mi přišla na mail nabídka od Blanky Dvořákové, šéfredaktorky Báječných receptů, zda bych se nechtěla zařadit mezi české foodblogery do připravované knihy

A že tam budu moci mít profil, pár slov o sobě a taky nějaké recepty z blogu formou menu. Zároveň jsem mohla vybrat recept do časopisu.

Jasně, ráda, proč ne? Materiál pro Báječné recepty jsem dala dohromady obratem.

Dostala jsem pak otázky, které jsem se snažila nějak zajímavě a pro mě typicky zodpovědět, inu nakonec jsem odpovědi prošpikovala nějakými vzpomínkami a vlastními zážitky.

Pak už jsem si říkala - tak to nejpracnější mám za sebou, menu už nebude nic těžkého, přece mě baví ty kombinace vymýšlet, to je moje. Mám tu k dispozici jídla za čtyři roky, to bude hračka něco vybrat... Ale ouha - jídla musela dobře pasovat s použitelnými fotkami, které měly být v tiskové kvalitě.

A tak jsem začala hledat, co by se ze zajímavějších jídel na fotkách dalo použít. Jednotlivé chody celkem nebyly takový problém, teď ještě, aby to spolu ladilo, mělo hlavu a patu. Hm.

Do užšího výběru se dostaly:

předkrmy - zeleninové variace jako avokádová pomazánka, lilek naložený v zakysané smetaně, meloun s pršutem, brynzová pomazánka s lososem, brynzová pomazánka s paprikou. Nejdřív jsem vyřadila meloun s pršutem, protože je sice dobrý, ale už dost rozšířený a na přípravu tak snadný, že není co ukazovat...a chtěla jsem ukázat co nejvíce. Co jsem nakonec vybrala, neprozradím. Ještě jsem přidala tvarohové rohlíčky jako pečivo k předkrmu, to právě spíš pro to, aby bylo více vaření...

polévky - kaldoun, vývar z kostí s morkovými knedlíčky, dýňová, mrkvová. A zase, poslední dvě by byly hodně hutné a navíc dýňová se teď předvádí, kam se podíváš, jakkoli je výborná. Polévka by měla ladit a být z jiného masa než hlavní chod. No jo, ty knedlíčky jsou tradiční a oblíbené.

hlavní jídlo - vybírala jsem nějaké zajímavé maso, zase jsem našla plno pečínek, co na nich "není žádné vaření", jen se šupnou do trouby - selečí, vepřová, kachna, kuřecí roláda - ta lákala, protože její příprava je zajímavější. Když jsem se ptala na názor svých blízkých, zněla odpověď: dej tam nějaké to tvoje maso s ovocem, to často děláš, něco na víně - a já najednou zjistila, že takové pro mě typické jídlo na blogu ani nemám! Je to pečeně pomaleji dělaná, s nějakým ovocem a podlévaná vínem - nakonec jsem i nějaké fotky našla, ale jenom s bramborem, jak je jíme často, vždyt ty knedlíky dělám jen pro návštěvy... Mezi všemi fotkami ne a ne najít pořádně naservírované maso s dobrou přílohou! Selečí pečínka neměla vhodnou přílohu, králíku na víně zas chyběla na talíři šťáva. Fotím vždycky průběžně a ne každý hotový talíř, na to nebývá čas anebo světlo - málo platné, fotek za denního světla pořídím jen minimálně. Krom toho jsem viděla svoje starší fotky zas o něco kritičtěji, byly ještě i bez úprav. Ne, že bych se ve focení tolik zlepšila, ale o něco přece.

Dost jsem se s tím trápila, že nemám trochu lepší fotku. Taky mě začínal tlačit čas, ale přece jen jsem se rozhodla jídlo znovu uvařit, nafotit a recept na blog doplnit.

moučník - v užším výběru se umístily hrušky ve víně, ovocný cobbler, čokoládový cheesecake a nakonec brownies. Cobbler s ovocem v brandy je skvělý ovocný moučník, ale když bude ovoce v hlavním jídle, nehodí se...stejně tak dopadly hrušky vařené ve víně, které by byly báječně lehkým dezertem. Jen nějaká pěna, to se mi zdálo málo, nakonec jsem se rozhodla pro jeden čokoládový, nemusí být velká porce, navíc se sýrovou vrstvou. To bude stylové zakončení .

Tedy JAK stylové, že? Najednou jsem si nebyla jistá, jak to menu vlastně vypadá zvenčí. Nebudou chutě přliš hutné, silné, nebude to nesourodé letem světem? Je tam nějaká gradace? A co nápoje? Dalo by se to všechno takto poskládat a hlavně, stihlo by se vůbec připravit? Začala jsem o tom přemýšlet prakticky a vymyslela, že jednotlivé chody lze všechny připravit s předstihem. Krom dezertu jde víceméně o česká jídla, případně slovenská. Ale částečně i německá, vždyť pečeně a žemlové knedlíky patří do obou kuchyní a ještě vlastně i do rakouské. Asi by se našly i další vlivy, protože recepty se předávaly a přizpůsobovaly vždycky.

Kdyby to někdo vařil komplet, mohl by si menu zjednodušit o přípravu rohlíčků nebo knedlů, případně dělat jinou polévku - jen vývar bez knedlíčků.

Vybírání nejvhodnějších jídel ještě bylo několikrát revidováno - až jsem musela dospět do okamžiku, že teď je to rozhodnuté a měnit se už nic nebude - a nachystat zbylé fotky, připravit a doupravit texty. Zkrátka ten úkol, který se mi zdál na začátku docela jednoduchý, si vyžádal svůj čas a plno práce. A jak bývá zvykem, v takových okamžicích, na které se těším, chtěla bych si je užít, je náhle málo času, k tomu povinnosti na všech stranách a člověk je pak na roztrhání...probíhalo to docela hekticky.

Následovala fáze, kdy jsem byla zvědavá nejen na to, jak bude menu vypadat v knize, ale i s kým se na jejích stránkách setkám - celou dobu jsem to netušila, ani žádné další podrobnosti - a pak zas na podzim najednou vše vzalo spád: kamže se mají knížky doručit, zda a kdy bude křest, případně další akce - a byl to hezký pocit, knížku prvně otevřít a podívat se do ní. Vidím, že v orientaci na blozích budu muset dost dohánět!

V knize je dvacet medailónů a dvacet menu, které vás mohou inspirovat nebo motivovat k vlastnímu vaření. Co mají foodblogeři společného? Určitě vášeň pro jídlo, vaření a taky focení a psaní. Liší se v něčem? To určitě, každý k tématu přistupuje z jiného úhlu, ovlivněn různými styly vaření a jídly různých národních kuchyní, navíc s osobitými zkušenostmi. Ostatně podívejte se do ní sami, pro čtenáře blogů nemůže být nezajímavá!

Kdo se vydá na křest, bude moci i něco ochutnat a zjistit, jak vaříme ve skutečnosti. Tedy nebudu tam celá menu, to ne, ale něco přece.