Některé vánoční druhy potřebují rozležet či naopak vysušit (jablkový sýr) i čtyři týdny, a tak je kolem Kateřiny nejvyšší čas si rozmyslet, jaké druhy letos přijdou na stůl a kdy bude nejlépe je napéci. Doufám, že mezi čtenáři foodblogů nejsou tací, co o vánočním pečení mluví asi takhle: "Vono to u nás dycky zbejvá. Takový práce s tím je, a nikdo o to ani nestojí..." Někteří ještě upřímně dodají: "A vono to ani neni moc dobrý."
Musím se držet, abych nesmečovala: "A proč tedy pečete takový nedobrý druhy? Z náhražek, bez rozpoznatelných chutí, potažmo bez zájmu? Copak to má smysl?"
Cukroví není k najedení, jde o tradici, atmosféru, něco navíc, tak proč se nutit péci kvanta? Přesto plno domácností soutěží o co největší počet druhů, které pak chutnají prakticky stejně a liší se jen barvou polevy nebo druhem zdobení.
Už celé generace jsou zvyklé, že to tak patří. Počítejte se mnou. Vychvalované babičkovské recepty jsou totiž další chimérou, kterou odvál čas. Měly cenu snad potud, pokud byla babička vychována nejpozději před Světovou válkou, tedy narozena zhruba kolem roku 1900-1910, něco mohla pochytit ještě mezi válkami...Babičky mladších generací se naučily vařit převážně v dobách nedostatku, a tak na jejich receptech je to znát. Na rozdíl od těch starších, které si ještě pamatovaly, jak ty opravdové suroviny chutnají a mohly to porovnat, už musely mít chutě posunuté. Co takhle margarín a umělý med (=škrob s tukem a cukrem) místo másla, strouhanka místo ořechů, sojová mouka s vodou místo vajec, krupicová pěna místo šlehačky?
V šedesátých letech zas s krátkým oživením přišla i vlna náhražek a nových průmyslových výrobků, které se též úporně drží na výsluní. Příklad? Cukroví s růžovým pudinkovým práškem, kokos místo mandlí, ztužený tuk s kakaem místo čokolády, sušené mléko, instantní káva... Výjimky se jistě našly, ale nebylo jich mnoho, jak můžeme vidět v nabídce cukroví třeba na receptových serverech a všude, odkud se na nás ty záplavy nedobrot valí. Dostala jsem tuhle odkaz asi na 1000 druhů - schválně jsem recepty projela, a bylo to přesně ono: ztužený tuk, margarín, prášek do pečiva, škrob, syrová krupička, kokos, sušené mléko, umělé barvičky, a ve všem trochu stejného koření a příchutí, byť pracné a kýčovitě pečlivě ozdobené kousky.
Ono je to těžké, chutě dětství jsou velmi vytrvalé, a kdo si navykl na ty ošizené, nepřemýšlí o tom...a pak to vede k tomu, čím jsem začala. Snad to tak není všude, ale kolikrát mě ty nedobré druhy překvapily i u lidí, kde bych to fakt nečekala. Nezkusíte se osvobodit od starých zvyků a neuděláte si letos méně druhů (stačí magických devět), ale dobrých, které nevyhodíte, nýbrž si je budete chtít šetřit co nejdéle? Kvalitnější cukroví bez problémů vydrží v chladu i několik měsíců. A kde pro drobné sladkosti opravdu není odbyt, uspějete třeba lépe se štólou, doborou vánočkou nebo štrúdlem.
Pracuji na optimálním výběru cukroví už léta a dá se říct, že mám natrénováno. Přesto hledám i dobré nové druhy, každý rok zkusím aspoň jeden dva, to je zábava nekončící.
Už v mém dětství jsme se snažili, aby se cukroví od sebe použitými surovinami lišila, prostřídaly se chutě: něco oříškového, něco kakaového, něco s kořením, linecké s marmeládou, něco s bílou nakyslou polevou, něco z ovoce, něco ze žloutků, ze sněhu, ale ne vše dohromady. Krémy, kokos, škrob a domácí čokoláda u matky neprošly. Z nouze jsme v osmdesátých letech pekly pracny z oříškových tatranek - recept žije i dnes, nevěříte? A co teprve porevoluční hit Raffaelo z oplatek Vlnky a ztuženého tuku? Je pár druhů, v kterých máslo těsto neudrží, tam ho aspoň půlím s jiným tukem (ořechy).
Když si zkusíte upéci třeba jen po jednom plechu, ale z kvalitnějších surovin, uvidíte sami, jak vás strávníci budou chválit - linecké podle základního poměru 1:2:3 povýší zaručeně na jedno z nejlepších cukroví. Na "edukativní" fotce jsou ještě sádláčky, arašidové sušenky, suchárky, ořechy, krupicové kuličky a dva nové druhy, na které budou recepty později - řezy Radka a čokorohlíčky s mandlemi.
Doporučuji také suché marcipánky, kokosky, gausovky, vínové cukroví, Masarykovo cukroví. Některé najdete na fotokoláži výše.
Poslední roky ani nedělám rohlíčky, a to z téhož důvodu, proč už dávno nepeču pracny - chuťově podobného cukroví je i tak dost, třeba plněné ořechy nebo Masarykovo. Chystám se zase vrátit k perníčkům, tzv. hned měkkým, jestli se mi to zdaří. Vzpomněla jsem si i na zázvorky, anýzky a mrkvové cukroví. A jinak - co není, může být. Ale žádné šílené kuličky z drobečků a ztuženého tuku ode mě nečekejte...
Žádné komentáře:
Okomentovat