Už si na novou svatomartinskou tradici zvykáme, reklama se jí chopila s vervou a husy a víno na nás útočí ze všech stran, kdo by odolal? Zvlášť když pečínky jsou tak lákavé a oblíbené u nejširšího obyvatelstva...
Už jsem o této nové tradici napsala na TR, ale článek tam proti plánu ještě není, tak vás oblažím i tady. O Martinu z Tours jste se už jistě dozvěděli plno legend, pro nás je asi bližší představa, že tak nějak v běhu zemědělského roku končila služba a sjednávala se nová - pole holá, následné práce byly taky hotové, čili přišel čas na vyplacení mzdy. A to se neobešlo bez jídla, kterého bylo všude plno.
V interpretaci lidových tradic s jídlem spojených se obvykle předpokládá, že byla bída, a to u všech vrstev společnosti a kontinuálně, což tedy je rovněž přehnané. Vlivem toho je řada zvyků poněkud zkreslená. Taky se přehlíží, kdy se k nám dostaly dnes neodmyslitelné potraviny jako brambory nebo řepný cukr. A to nemluvím o zcela jiném životním rytmu, podílu fyzické práce, ustavičné zimě, stavu hygieny - a to vše, prosím, bez penicilinu.
Stejně jako bychom dnes neskousli životní podmínky před sto lety, natož dříve, neskousneme vždy ani dobové lahůdky! A uvědomme si, že MDR vydala Kuchařku před více než 200 lety, čili to už nějaké korekce žádá. V jiných oborech byste se standardem starým 200 let taky neobstáli...Jasně, jsou výjimky, třeba naběračka :)
Nechci dělat chytrou, jen poukázat na obecně dnes rozšířený dilentantismus a povrchnost, které vytvářejí spíš karikaturu, než aby přinášely veřejnosti něco zásadního, a to ani nemám na mysli politiku! Nu, nějak jsem se rozohnila, snad i dnes jsou výjimky.
Myslím, že svatomartinské hodování by se ujmout mohlo, ono totiž obecně rozšířených svátků není během roku mnoho. To i za socíku se nám snažili podsouvat více oslav - další nové možnosti se příliš nerozšířily, i když jiné národy slaví pořád něco.
V tomto kontextu má Martin velkou šanci. Tradici svatomartinského vína křísí vinaři asi od roku 2005 a časově i tematicky téměř koresponduje s francouzským svátkem Nového Beaujolais (vždy jednotně po celém světě třetí čtvrtek v listopadu).
Proti nejrozšířenějšímu receptu na husu s červeným zelím doporučují vinaři jiné kombinace: zelí prý spolehlivě zabijí víno, k sobě se moc nehodí.
Husa se může vycpat jablky a cibulí, podlévat vínem. Dělá se i s hruškami, švestkami, zázvorem, dýní, s ořechovou nebo kaštanovou nádivkou, perníkem. Může být s knedlíky všech druhů, s bramborovými lokšemi, šťouchanými brambory, šouletem, ba našla jsem i jeden recept s rýží.
Krom hlavního chodu se na předkrm nabízí něco z husích jater a drůbková polévka kaldoun (i kaldon).
Už několik let peču i martinské rohlíčky, kynuté i nekynuté s droždím, jsou i rychlé recepty s tvarohem či zakysanou smetanou. V restauracích nabízejí spíš něco lehčího s využtím sezónních surovin - sladké lokše, pečená jablka, hrušky ve víně i v čokoládě, lívance s lesním ovocem, koláčky.
Kdo nechce vařit doma, ale jen něco ochutnat, najde svatomartinské tipy třeba zde, akce se konají až do 17. 11.
Jak jste na tom vy: zdá se vám svatomartinská tradice životaschopná?
Žádné komentáře:
Okomentovat