U Kafky v kuchyni

Aktuálně se mi hodí připomenout jednu knížku, když je ten březen.

U Kafky v kuchyni čili Dějiny světové literatury ve 14 receptech

se mi dostaly do ruky nedávno - útlá knížečka se známou Campbellovou plechovkou

polévky, avšak s Kafkovou hlavou, vyšla už v roce 2007 (BBart). Pozoruhodné je, že

autor Mark Crick svoje literární hříčky doplnil i ilustracemi, typickými pro styl každého autora. Jsou zábavné stejně jako receptové parodie výstižně napodobující styl jednotlivých literátů.

Navíc se mezi vybranými recepty najde i několik dobře použitelných...

zdroj: kosmas.cz

---

Fenkata à la Homér:

Achilleus rychlý v běhu vyšel ze stanu, zanechav pláče,

koženou zástěrou opásal si, chrabrý hrdina, prsa a bedra,

a stáhl králíka z kůže a zručně jej rozčtvrtil na stejné díly,

načež je osmahl na olivovém oleji, až zhnědly,

a vůně stoupala k Olympu, kde bohové nad lidmi vládnou.

Vida, že božský Achilleus již neteskní sám ve svém stanu,

odvážil se Meneláos s bylinkami a kořením za rekem přijít,

a do kotle je přidat.

Důvtipný Odysseus pak namíchal sladkého vína,

zalil jím maso, jež vzápětí odebral z ohně, aby je v klidu

půl hodiny v marinádě spočívat nechal.

Clafoutis Grandmere à la Virginia Woolfová:

"Vložila třešně do vymaštěné zapékací mísy a vyhlédla z okna. Děti závodily na trávníku... Obrátila oči zpátky k třešním, nebude je vypeckovávat, tak hezky a vesele se vyjímají, červené puntíky na bílém podkladu, a to malé tvrdé uvnitř vůbec není vidět, a soucitně pomyslela na paní Sorleyovou, která nemá manžela a musí živit tolik krků, paní Sorleyová zná v životě jen to tvrdé a vůbec nic měkkého, a odložila mísu s třešněmi stranou."

Čokoládový dort à la Irvine Welsh:

-Nebylo to špatný, povídá. - I když hérák to není.

-Nebylo špatný? Dyť si toho sežral půlku, vole.

Estragonová vejce à la Jane Austenová:

Je všeobecně známo, že necháme-li vejce ve spíži příliš dlouho, zůstanou na ocet. Vejce z Oakleyského statku se v somercotské kuchyni usídlila teprve nedávno, a již paní B. plánoval pokrm, kterým se v sousedství uvedou a jenž se setká, jak doufala, s veskrze příznivým přijetím. Její vejce byla od přírody bohatě obdařena nadáním půdobit jednoznačně roztomilým dojmem...

Jehněčí s koprovou omáčkou à la Raymond Chandler:

Chtěl jsem té kýtě přijít na kloub. Vzal jsem ji do ruky, byla chladná a vlhká jako koronerova dlaň. Vytáhl jsem nůž a rozkrájel maso na kusy. Přejel jsem prstem čepel, nakrájel na plátky cibuli, a než jsem si stačil uvědomit, co dělám, ležela mrkev na stole rozsekaná na kousky. Ani se nehnula.

Milovníky jídla může přivést k literatuře a milovníky literatury zase může dostat do kuchyně - obojí považuju za skvělou příležitost!

Věnujete při četbě pozornost tomu, co hrdinové jedí, tedy když se o tom píše? Představujete si, jaké pokrmy asi konzumovali, jak žili? Evokuje vám nálada nějakého literárního děje konkrétní jídlo?

V dětství jsme vždy po četbě Broučků vyžadovaly zelnou polívčičku, po Alence čaj a sušenky. Austenová zase přímo volá po lívanečcích, ale vzpomněla bych i na nějakou echt klasiku. Co vy?