Však víte, každý shání nápady, co den za dnem vařit, aby to nebylo pracné, drahé a strávníci to jedli.
I moje máti (86) se na to často zoufale táže - problém je v tom posledním bodě, aby to otec jedl. Tedy on celý život tvrdí, jak je v jídle skromný, ale je to vlastně ohromná mlsota - jí jen to, co chce a co zná. V poslední době jen to, co si sám koupí, odmítá veškerou zeleninu, ale i maso, jí málo, na novoty ho samozřejmě vůbec neužije, takže když mámě vysypu z rukávu nějaké nápady, končí to stejně: "On by mi to nejed...to mám vařit pro každýho zvlášť?" A to nemají naši "starouškové" žádné zdravotně podmíněné diety, mohou jíst všechno.
No, je to úkol nelehký. I moje osoba blízká dospěl po několika letech od sebevědomého prohlášení, že jí všechno, k tomu, že tohle ne a tamto taky moc ne, nejvýš trošku, neb prý předtím ani nevěděl, že taková jídla, co vařím, vůbec existují...a zeleninu jí jen z povinnosti, tak je disciplinovaný
Mně to moc nevadí, vařím vždy více porcí a dělám si krabičky do práce, případně nějakou donesu rodičům nebo mladým, když se nám podaří se vůbec sejít...poslední možností je mrazák. Z něj si teď vytahuju taky jen pro sebe švestkové knedlíky, uvařené v létě.
Co jsem tedy vařila v poslední době?
Za jedno sobotní dopoledne, tedy asi 3 hodinky, jsem nejdřív upekla avokádové brownies - stejně jako z cukety, jen se vše nahází do mixéru a umíchá. Když bylo v troubě, připravila jsem kuřecí maso-horní stehna na omáčku, okrájela přebytky tuku a opekla, dala dusit s cibulí.
Pak přišel na řadu skleničkový švestkový koláč jen do kulaté formy, tedy z půlky množství. Švestky jsem napůlila, udělala trochu drobenky, těsto jsem zamíchala zase strojem a po brownies dala péci.
Dýni hokkaidó jsem jen přepůlila, vydlabala semínka a pokrájela ji na kostky, které jsem celé přihodila dusit k masu.
Půl květáku na květákovou polévku jsem už měla uvařenou z předchozího dne, kdy jsem dělala květákové placky. Polévku jsem dala vařit, přidala mléko a široké nudle a dochutila. Koláč byl už upečený.
Dýně se již rozdusila, vyndala jsem tedy porce masa zvlášť a dýňovou omáčku dokončila rozmixováním a přidáním smetany (na šlehání), krom pepře nejsou další přísdady ani koření třeba, může být trochu chili. Udělala jsem jí záměrně hodně, aby krom přiměřeného množství k masu ještě zbyla do zásoby, a dala jsem ji zmrazit, že se bude hodit zas k nějakému budoucímu masu. Žemlové knedlíky k omáčce jsem měla připravené v ledničce již pár dnů.
Z dalších jídel posledních týdnů mě napadá slaný koláč z tvarohového těsta se syrečkem a špenátem, segedin z libového plecka, houbové řízky, houbová polévka, steak z krkovice se šťouchačkami, vařená kukuřice, bílková majonéza na kyselé sledě, domácí paštika a domácí lučina, salát z červené čočky se zeleninou, kukuřičný koláč, sýr v hrnečku v MW, domácí škvarky.
Napadá mě plno jídel, která bych chtěla vařit, a jak vždy při psaní článku projíždím starší fotky, hned mi to připomene, co už jsme dlouho neměli. Prošli jste si už moje galerie?
Taky mě inspiruje aktuální nabídka, ale to není vždy - tuhle jsem se chystala zase na levnější lilky, co jich opět nakoupím, napeču do zásoby, co z nich všechno uvařím, ale už nebyly...nakonec jsme po dlouhé době, snad od Velikonoc, měli knedlo (tvarohovobramborové) - vepřo (pečené po naložení do soli a cukru a la Momofuku) - zelo (červené na víně).
Ať vám to dobře vaří a pak dobře chutná!
Vítejte také na FB a ti, co nejvíce čtou článek-recept na domácí máslové sušenky (poslední dobu předstihl v denní čtenosti chlupaté knedlíky), vyčkejte trpělivě Restaurant Day, už za měsíc...a sušenky budou, i něco z výše zmíněné nabídky.
Vilemína
Žádné komentáře:
Okomentovat