Aktuální zprávy z kuchyně

Zprávy ze světa v této hysterické době moc optimismu nepřinášejí, na snadná a

rychlá řešení už nejspíš nikdo nevěří. Než nekonečné debaty, kdo má pravdu a právo,

se nadále budu věnovat tomu, co mi jde, co je k nějakému užitku a beztak se musí

udělat každý den: vaření.

---

Jistě, není to úplně doslova, někdy jen ohřívám zbytky. Miluju zbytky, a dá mi i dost práce, abych nějaké nastřádala: třeba takové knedlíky s vajíčkem, jedno z jídel dětství. No jo, nekoupím si přece kvůli tomu knedlík v sámošce! A když udělám domácí, k čemuž dojde tak dvakrát za rok, musím aspoň pár plátků ubránit...ale zadařilo se. Byl k nim salát z čerstvé červené řepy s řapíkem celeru a rajčetem, ale ten nějak unikl fotodokumentaci.

Tenhle druhý ne, je to zajímavá zimní kombinace řapíkový celer+jablko, dochucená krom klasiky (sůl-ocet-olej) ještě hořčicí. I další den po proležení chutná výborně.

Taky na filé došlo, s rybami jsme v deficitu. Upekla jsem ho, či spíše udusila, s kořenovou zeleninou, bramborami a párem zbylých kapustiček.

Pokud je dost času rozdělit si práci do více dnů, dělám paštiku, zrovna je na ni ještě doba. Kořenila jsem klasicky, hlavně fernetem, přidala jsem hrubý pepř s citrónovou trávou, není to špatné koření - dostala jsem ho darem a jak to bývá, čekalo na svou příležitost, čekalo a čekalo, až

se přiblížilo datum spotřeby, tak jsem ho ještě včas zařadila do používání, když pepř v mlýnku došel, a docela mě baví. Jeden den jsem maso a sádlo nakrájela, druhý den umlela a ochutila, třetí pekla ve vodní lázni, čtvrtý sterilovala...a přitom mi jedna sklenice, pravda, už leta používaná, pukla...rána to byla pěkná. Nejdřív jsem nemohla zjistit, která to je, v hrnci se jich tísnilo devět, ale pomocí zavařovacích kleští jsem hříšnici ulovila. Tyhle rovné od francouzských marmelád mám obzvlášť ráda, jsou moc šikovné.

No jo, stejně byly všechny sklenice pak umaštěné, ale jinak se už nic nestalo.

Kuřecí paličky jsem s medem už dlouho nedělala, tady se to přímo nabízelo, ochucené byly trochu indickým kořením

a k tomu se pórek výborně hodí, celé jídlo dobře doladí. Jenže je to takové houbeles vaření, jen jednoduchý všednodenní recept.

Fotky jsem již prohnana "fejskem", sklízely úspěch. Půvab fotografie nejvíc spočívá v momentálním dostatku denního světla...nicméně paličky na medu s pórkem chutnaly stejn ě dobře, jako vypadaly.

A co je tahleta zelená blemcačka? Tentokrát nejde o avokádové pyré na zmrzlinu, ač vypadá úplně stejně, ale je to dip čili avokádová majonéza. Zašlehala jsem do pyré z hodně zralých (uleželých doma několik dnů) plodů něco oleje -množství přiměřené, aby to získalo majonézovitou chuť. Zároveň jsem přidala i další přísady: sůl, ocet, hořčici, pepř, trošku cukru...a chutná to dost dobře, osvěží obložený chléb s čímkoli. Ocení ji zejména ti, co nemůžou vejce. Bláznivý nápad: použít avokádovou majonézu do bramborového salátu S barvením jídel jsme si užívali někdy v pubertě a je zajímavé, jaké i prudké reakce vyvolá změna barvy nějakého jídla, i když jinak je stejné...

A abych přidala taky nějakou sladkost - v rámci úspory času a sil jsem zkusila jen čokodezert z prášku, je o dost lepší než pudink, opravdu hodně čokoládový. Na vyvážení jsem dezert doplnila slazenou zakysankou a ovocem... Konec zpráv.