U příležitosti Světu knihy přidávám ukázku ze Zatraceného kysela o tom, jak se žilo v 80. letech na Severu...když je to téma severské literatury :)
Knížka mi vyšla na konci minulého roku a můžete si ji objednat třeba zde. A kdo ještě nezná první díl Cukr na nitku, tak taky:
Kontakty byly ještě důležitější, než jsem si
byla ochotna přiznat a než mě dopředu napadlo. V Praze
jsem se o ostatní nájemníky nijak nezajímala, natož o to,
zda se oni zajímají o mě. Ale v menším měřítku na Seve-
ru to ani jinak nešlo, jen mě to dlouho překvapovalo. Ne-
byla jsem na takovou pozornost zvyklá.
"Tak tys byla s kočárem včera nahoře?" zeptala se tře-
ba sousedka, míníc, že jsem jela na konečnou autobusu
do hor.
"Bylo hezky, tak jsem to zkusila - ale jak to víš?"
"Ále, švagr tě viděl..."
A já třeba vůbec netušila, že nějakého švagra má a že
ten mě dokonce dokáže identifi kovat.
Brzy jsem pochopila, že je člověk mimoděk sledován
na každém kroku, není v tom žádný speciální úmysl, jen
se lidi nemohou nepotkávat a nevidět. Taky jsem zjistila,
že nesmím v hovoru říkat, co a jak chodilo v Praze, uží-
vala jsem raději výrazy jako u nás, doma, dříve... na slovo
Praha byli místní často alergičtí.
Chybělo mi plno praktických zkušeností, co a jak tam
chodí - kde je čistírna, dobrý holič, kdy se co vozí do
obchodů, jak významná je partiovka s textilem, že ně-
kdy je trh. V době konání velkých akcí, jako byl vele-
trh spotřebního zboží i bižuterie či celorepublikové ly-
žařské závody, a před nějakými režimními svátky byly
místní obchody přednostně zásobovány nedostatkovým
zbožím!
Již zmíněná spolužačka z vejšky mě do těchto tajů za-
svěcovala: "To si nakoupíme, až tu bude mistrovství."
"???"
"To budeš koukat, co se tu všechno v krámech objeví...
Jo a do toho kadeřnictví na náměstí nechoď, tam jsou na-
myšlený a přitom používaj ručníky opakovaně..."
"Jak, to jako pro několik lidí? To snad není ani možný,
přece se vždycky hned vyhodí do špíny..."
"Jo, možná v Praze, ale tady si je sušej a šetřej na
tom."
byla ochotna přiznat a než mě dopředu napadlo. V Praze
jsem se o ostatní nájemníky nijak nezajímala, natož o to,
zda se oni zajímají o mě. Ale v menším měřítku na Seve-
ru to ani jinak nešlo, jen mě to dlouho překvapovalo. Ne-
byla jsem na takovou pozornost zvyklá.
"Tak tys byla s kočárem včera nahoře?" zeptala se tře-
ba sousedka, míníc, že jsem jela na konečnou autobusu
do hor.
"Bylo hezky, tak jsem to zkusila - ale jak to víš?"
"Ále, švagr tě viděl..."
A já třeba vůbec netušila, že nějakého švagra má a že
ten mě dokonce dokáže identifi kovat.
Brzy jsem pochopila, že je člověk mimoděk sledován
na každém kroku, není v tom žádný speciální úmysl, jen
se lidi nemohou nepotkávat a nevidět. Taky jsem zjistila,
že nesmím v hovoru říkat, co a jak chodilo v Praze, uží-
vala jsem raději výrazy jako u nás, doma, dříve... na slovo
Praha byli místní často alergičtí.
Chybělo mi plno praktických zkušeností, co a jak tam
chodí - kde je čistírna, dobrý holič, kdy se co vozí do
obchodů, jak významná je partiovka s textilem, že ně-
kdy je trh. V době konání velkých akcí, jako byl vele-
trh spotřebního zboží i bižuterie či celorepublikové ly-
žařské závody, a před nějakými režimními svátky byly
místní obchody přednostně zásobovány nedostatkovým
zbožím!
Již zmíněná spolužačka z vejšky mě do těchto tajů za-
svěcovala: "To si nakoupíme, až tu bude mistrovství."
"???"
"To budeš koukat, co se tu všechno v krámech objeví...
Jo a do toho kadeřnictví na náměstí nechoď, tam jsou na-
myšlený a přitom používaj ručníky opakovaně..."
"Jak, to jako pro několik lidí? To snad není ani možný,
přece se vždycky hned vyhodí do špíny..."
"Jo, možná v Praze, ale tady si je sušej a šetřej na
tom."
Najdete tam dobové recepty, pro vás mladší jsou to ty, které si pamatujete z dětství i od babiček: ze sladkostí zejména strouhaný koláč, hraběnčiny řezy, tříbarevná buchta, řezy Margot...krom původní verze ale uvádím i různá vylepšení předpisů z těch mnohem chudších dob.
Stačí to porovnat s blogem, jak moc se vaření změnilo! A o kolik jsme mlsnější...
Žádné komentáře:
Okomentovat