Jako Lev samozřejmě miluju oslavy, a tak jsou-li okolnosti příznivé, ráda je uspořádám. Pro jiné i pro sebe, vždyť v tom případě to je jednou za deset let.
Letos jsem termín posunula do září a povedlo se, že přišli skoro všichni a vyšlo i počasí. Předtím bylo už večer chladno, potom zase vedro - ale v den party právě akorát. Samozřejmě jsem to vymýšlela půl roku, no ale to je zábava. Strategická byla dohoda o využití místa, což se povedlo. Pohostit všechny jsem si usmyslela samými vlastnoručními lahůdkami, abych se taky trochu pochlubila. Pro čtyřicítku lidí to už nějaké objemy jsou, ale nasbírala jsem zkušenosti i na nedávných jiných akcích, Restaurant days nebo občerstvení při Muzejní noci.
Věděla jsem, že sice s nějakou pomocí kamarádek počítat můžu, ale v celkovém objemu to nebude to hlavní. Vymyslela jsem tedy i několik jídel, která půjde udělat s předstihem, a podle toho vše rozplánovala včetně nákupů surovin.
Co se podávalo?
Dopředu jsem uvařila citrónový sirup, bylo ho asi tři litry.
Po zkušenosti z minula jsem dala na dva dny louhovat citrony na kolečka do vody (na 6 citrónů půl litru vody) a ještě k nim přidala šťávu z 1-2 dalších na dva dny. Pak jsem vše vymačkala do druhého hrnce, přidala 1 kg cukru a zahřívala do rozpuštění, nesmí se vařit. Hotovo. Tedy ne tak úplně, protože citróny ještě obsahovaly hodně šťávy, tak jsem je stejným způsobem dala máčet znovu, jen jsem přidala šťávu z dalšího citrónu a uvařila pak "druhák". Byl prakticky stejný a vzhledem k ceně citrónů dnes to bylo dobré využití. Bez další konzervace zatím sirup vydržel vždy nejméně 3 týdny v lednici, pak už nebyl. Limonáda se pak dá kombinovat s libovolným ovocem nebo okurkami. Měla jsem na ni pěknou novou nádobu, ta vpravo.
Upekla jsem bretaňské sušenky celkem asi z 3/4 kg másla. Dělala jsem je tentokrát větší, vypadaly zajímavě.
Tři dny předem jsem upekla osvědčené paštiky. Dá se do nich přidat ledacos, ale nejlepší se mi zdá základní předpis a ovocná brusinková omáčka navrch. Z lednice jsem vyhodila zeleninové šuple a dala tam paštiky chladit.
K nim přibyly hned i lilky v jogurtu, kterých byl celý pětilitrový kbelík. Lilek se vypocením a opečením smrskne téměř na třetinu původní váhy, čili zde právě byl prostor pro pomocníky s krájením i opékáním. Lilky je lepší oloupat. Aby se lépe servírovaly, nakrájely jsme je na menší kousky. Směs jogurtu a zakysanky jsem dochutila pepřem a indickým kořením. Nešlo vše úplně hladce, protože nějaké cibule se ukázaly hanebné-shnilé, a tak jsem ještě přidávala opečenou cibuli až další den. Česnekem není třeba šetřit.
Zároveň jsme začaly vařit ragú, jen nakrájet všechno maso (3,5 kg) a zeleninu vzalo dost času! Ale v devítilitrovém hrnci se vše akorát vešlo, maso jsme opékaly nejprve po částech na pánvi zvlášť. Ragú potřebuje dlouho a pomalu dusit, aby se chutě zvýraznily a propojily.
Připravila jsem ještě těsto na slané koláče ze tří tvarohů a plánované náplně jsem odložila, jen ještě pomocnice nalely sušenky a orestovaly cukety na cuketový chlebíček.
V pondělí večer jsem ho upekla z dvojité várky, byla ho plná dlouhá (40 cm) forma. Když jsem ho vyklopila, zdál se mi odspodu málo - upečený, ale světlý a měkký, tak jsem ho ještě do trouby vracela, těsto je přece jen dosti mokré a hutné. Jako poslední ten den jsem udělala základy na dva cheesecaky. Použila jsem zakysanku, tučný tvaroh (na 1 formu celkem 700g) a želatinu (10 g) a dala do lednice. Avokádové brownies byly hotové už za chvíli, použila jsem trojnásobnou dávku. Dužinu ze 3 avokád jsem rozmixovala s cukrem a žloutky, přidala rozpuštěnou čokoládu a mouku s práškem a špetkou soli a smíchala se sněhem. Pekla jsem ve skleněné formě a taky jsem ještě následně brownies dopékala - nesmí být vysušené, ale ani nedopečené. Ten den jsem si teda nebyla úplně jistá, zda vše stihnu a vydržím...
Čekalo mě ještě dokoupit pár čerstvých věcí nazdobení, lososovou šunku a ještě jednou cibuli. Taky jsem přitáhla maso na kuřecí řízky, jen 2,5 kg :) Jejich příprava mi zabrala skoro dvě hodiny, naštěstí už jsem jejich smažení posunula na den předem, ne na den D dopoledne, to bych už asi nedala. Upekla jsem i pár vegetariánských tvarohových karbanátků, abych je ve finále zapomněla v lednici...
Pak už jsem měla před sebou jen ty slané koláče a začalo to vypadat zase zvládnutelně: těsto bylo připravené, udělala jsem náplně a pekla. Dvě kulaté koláčovky, potvory, se mi do trouby nevešly vedle sebe, tak jsem musela péci ty 4 kola postupně.
Jedna osvědčená náplň byla špenátová, z vykapaného mraženého listového špenátu s nivou, smíchaná se zakysankou a vejcem, druhá syrečková s jablky a cibulí v základu, zalitá zakysankou s vejcem. Zelí s jablky a klobásou přišlo umotat do
závinů a bylo to. Tedy skoro.
Na cheesecaky jsem chtěla udělat zrcadlovou karamelovou polevu, nemyslím z prášku. Původně jsem si ji chtěla vyzkoušet předem, ale nějak na to už nedošlo. Dělá se různě ochucená a různě barevná, mně se zalíbila jako přírodnější právě ta karamelová. Aby byla poleva lesklá a měkká, dává se do karamelu želatina a trochu škrobu. Na karamel se vezme 150 g pískového cukru, nechá zkaramelizovat (míchat spíše méně), zalije se horkou šlehačkou (200 ml) a 50 ml vody, rozvaří se a rozmíchá na hladkou omáčku. Po odstavení se přidají 2 lžičky kukuřičného škrobu rozmíchané ve 3 lžicích vody a 5 g namočené mleté nebo plátkové želatiny (2-3 lžíce vody). Poleva se přecedí a po vychladnutí je připravena k použití - nalévala jsem ji na dorty až v okamžiku, kdy lžička polevy na talířku ztuhla. Už jsem se obávala, že k tomu nedojde a budu muset dorty ozdobit jinak...ale vyšlo to, byla pěkně lesklá a dozdobila jsem ji jen plátky černých ořechů, foto se moc nepovedlo. Formu, vymazanou lehce máslem, jsem sundala až před servírováním, šlo to snadno.
V den D jsem už měla volno a celé dopoledne vše balila na cestu. Vařič, hrnec,tácy, "podávky", ubrousky, kelímky a tácky, nakrájet ovoce do limonády, petržel na ragú, okurky k řízečkům, žluté melouny k šunce. Syn vše naložil bez problémů, ale bylo toho hodně.
Jak začali chodit hosté, nebyl už na nic čas, se servírováním mi pomáhaly kolegyně. Podcenila jsem focení, vše se zkrátka nikdy nestihne. A já si užívala lidí, chvály, přání a dárků...dokud nebyl čas vše zbylé zapakovat a odvézt a zanechat hradčanskou zahradu zase prázdnou a beze stop nějakého hodování.
Žádné komentáře:
Okomentovat