Čím více vařím, tím méně píšu, někdy ani fotit nestíhám...a čas mi nikdy nestačí. Už jsem dlouho nesepsala ani článeček, tak tímto to chci aspoň trochu napravit, protože podzim v kuchyni je báječný.
Letos jsem ještě ani nestihla upéci květákovky - do těchto jsem na zahuštění přidala místo části mouky strouhanku, jsou pak nadýchanější. Když mám větší květák, vařím ještě polévku, ale tentokrát na ni ani nezbylo.
Pro osvěžení se dá zařadit i jogurt, vylepšený čerstvým sladkým mangem a energetizujícími chia semínky. Má se jíst spíše dopoledne, jinak prý nebudete ani v noci spát...u sebe jsem to však nepozorovala, žádný mimořádný příval energie jsem nezaznamenala, ale každý je na ně vnímavý jinak.
Ovšem podzim nemůže být bez dýní. Krom polévky jsem vařila stále nedostižnou omáčku, ač je vlastně hrozně jednoduchá. Nejprve opeču a doměkka udusím maso, nejlépe krůtí nebo kuřecí, během té doby k němu přidám syrové kostky dýně. Když změknou, kousky masa vytáhnu a zbytek rozmixuju, ochutím česnekem, pepřem, smetanou, případně dalšími bylinami a je to. Tentokrát jsem udělala k nedělnímu obědu krůtí steak.
Z dýně jsem vyzkoušela náplň do křehkého dýňového koláče podle jakéhosi amerického receptu s dlouhým názvem. Do náplně na jednu kulatou formu jsem dala 1 hrnek pyré, 1 vejce, 1 tučný tvaroh, hnědý cukr dle chuti a dýňové koření, celkem asi 2 lžičky (skořice, hřebíček, muškátový oříšek, nové koření, zázvor), trochu vanilkové esence a pekla, až okraje těsta byly upečené a povrch náplně pevný, záleží na tom, jak moc mokrou tu náplň máte. Já nechala v pyré zrovna asi moc vody, tak to trvalo déle, skoro hodinku. Koláč se může podávat se šlehačkou nebo zakysankou apod., klíčové je okořenění náplně. Tvaroh by z ní neměl chuťově vyčnívat, spíš dodá konzistenci a lehce srazí mdlou pachuť.
Na polévku z čerstvého zelí jsem se chystala taly už od léta, konečně na ni přišla řada. Nic na tom není - do hrnce s vodou (a taky kmínem, solí, bokovým listem, celým pepřem a novým kořením) jsem dala vařit brambory a jednu celou cibuli, posléze přihodila pokrájené zelené zelí a vařila. Když bylo skoro měkké, přidávala jsem mletou červenou papriku a kousek chili, kolečka klobásy a ocet. Zahustila jsem smetanou (30%), nemám ráda "kejdu". Můžete ale také přidat instantní jíšku nebo ve vodě či smetaně rozmíchaných pár lžic mouky, ta se ale má provařit aspoň 20 minut.
Po proležení je polévka stále lepší, vyplatí se jí uvařit více.
Mušle jsem jedla naposled v zimě v Bruxx, ale připravit si je doma není žádný problém: objevila jsem dobrou nabídku v itescu a riskla to: mušle byly super, krásně očištěné, stačilo je opláchnout a jen jedna z 600 g byla pootevřená (tedy nejedlá). A některé byly opravdu veliké. Stačilo je tedy vhodit na směs oleje a másla a čerstvé cibulky s česnekem, posypat petrželí a za pár minut podávat. Po uvaření byly v pořádku otevřené úplně všechny, to jsem ani nechtěla věřit.
Rychlé těstoviny k všednodennímu obědu jsem připravila z kuřete-horních stehen, opečených a obraných. Do výpeku jsem přidala hodně naťové cibulky, smetanu a nastrouhanou nivu, a to bylo vše.
Zatím ještě vybírám lehčí masa, tak došlo i na králíka. Rozporcovala jsem ho a a z předku a odřezků ještě uvařila trochu polévky, škoda že neměl hlavu. Leč stačilo to na takové 3-4 porce vývaru.
Králík se pekl s cibulkou, slaninou, česnekem a hořčicí, podlitý trochou vína. Cibulka a víno se uplatnily i v risottu s parmezánem, které z králíka udělalo lehké a luxusně vypadající (prý i chutnající) jídlo. No a zbytek vína se k němu snadno dopije.
Koukám, že jsem ty fotky mohla víc naaranžovat a dozdobit, ale na to zkrátka v běžném provozu nezbývá už čas.
Plánů a projektů mě čeká pořád dost...jestli si chcete více počíst o mém vaření, připomínám knížky Cukr na nitku a Zatracené kyselo, jako stvořené k počtení za pošmourných dnů... Kvůli tomu to ale tak úplně nepíšu: snad vás něco z mojí nabídky bude inspirovat k domácímu vaření, to je nejdůležitější!
Žádné komentáře:
Okomentovat