Harmonogram předvánočních příprav si žádá své, a když je ještě plno jiných priorit, je to fofr: k napsání článku se dostanu stále méně často, ale přeci ještě aspoň tento jeden adventní dokončím, abyste měli inspiraci.
Ozkoušené a doporučeníhodné recepty nejen na cukroví, ale i další vánoční pokrmy, najdete vlevo v menu (Aktuální odkazy - VÁNOCE).
O tradicích a jejich smyslu povyprávím 14. prosince od 17, 17 h. v knihovně na Hradčanech, také předvedu něco k ochutnání, komu se to bude hodit, je srdečně zván.
Vánočka ze šesti je v posledních letech módní, nemohla jsme se pořád dokopat k natrénování: přes několik videí mi to stále nešlo. Nyní jsem se rozhodla, že to přece dám, a tak jsem si umotala miniprameny, mobil s videem položila vedle válu a motala a rozmotávala a motala, až se to jakžtakž podařilo! V tomto videu se pramen drží nahoře a druhou rukou se vezme nový zkraje, omotá kolem toho zdviženého, který se zařadí zpět do středu a nahoře zas zůstane ten druhý pramen, chce to takový svůj rytmus... Ovšem je riziko, že to do pečení velkých vánoček zas zapomenu, zkoušela jsem to proto radši opakovaně. Upeču aspoň jednu ze šesti, i když se mi nezdá tak hezká, je mohutnější. Přidám i nějakou z devíti, ta musí být pro štěstí. Jen pozor: kdo ochutnává nebo dokonce zkonzumuje všechno pečivo a cukroví už o adventu, bude mít smůlu celý rok!
Pak jsem pekla s máti rohlíčky a linecké, klasiku, ovšem to linecké letos nějak nešlo, trhalo se, nakonec jsem i něco spálila...no nic výstavního. Ale na řadu přišla novinka: čokoládové crinkles. Mohly by zajímavě doplnit mísu i vizuálně. Jenže se také nesmějí přepéci, jako každé těsto s čokoládou, leč obávám se, že to nastalo: na těstě není moc vidět, zda už je hotové, navíc s tím cukrem se to už vůbec nepozná! Asi jsem dělala menší kuličky než autorka receptu, takže za doporučenou dobu jsem je měla pečené moc...dávám jim ještě šanci na rozležení, ale byla to jen zkušební várka. Zkusím i jinou čokoládu, s touhle ani moc nepopraskaly, ale zas se těsto nijak zvlášť nelepilo.
Úplným experimentem však bylo šlehání sněhu z fazolového nálevu, což znají zejména vegani. Slyšela jsem o tomto zlepšováku teprve na podzim, a protože jsem měla zrovna nálev z fazolí s cizrnou, z které je to prý nejlepší, uchovala jsem ho k pokusu: šlehají se bílkoviny, proto se dá použít i ten nálev. Šlehání vypadalo slibně, zašlehala jsem i cukr a potom vmíchala trochu mletých ořechů, že upeču takové placičky. Chce to péci hodně pomalu, ale i tak mi nakonec skoro vše spadlo. Z papíru se jim taky nechtělo. I ty placičky, co se upekly dokřupava, po hodině zvlhly a už s nimi nic nebylo. Tedy jako takový "slint" se to ochutnat dalo, něco jako splasklá laskonka, na chuť ok, ale asi by to chtělo více péče...abych to shrnula, tento experiment mě neoslovil.
Ještě jsem pátrala po nějakém šikovném receptu bez másla a našla jiný druh sádláčků-důlkových koláčků se skořicí. Místo kakaa se do těsta nastrouhá trochu čokolády a skořice vše dochutí. Těsto jde smíchat snadno i ručně, což jsem vyzkoušela jen proto, že v míse od robotu kynul chleba:). Vzala jsem 250 g sádla, 250 g moučkového cukru, 270 g hladké mouky, 50 g nastrouhané čokolády a asi půl lžičky skořice. Těsto jsem dala do lednice a do koláčků se pustila asi za hodinu a půl. Šlo to dobře, kakaové mi většinou praskají, to se mi teď nestalo. Stačí dělat malé kuličky a hned promáčknout prstem. Pečením nabydou, tak potřebují na plechu trochu místa kolem, na fotce je to vidět.
Plní se pikantnější marmeládou ještě než jdou do trouby. Ani tohle těsto vám moc nenapoví, jestli už je dost pečené, stačí mu taky 10-12 minut. Úplně čerstvé se rozsýpají, tak je nechte na plechu vychladnout. Z tohoto množství jsem koláčků upekla dva velké plechy, asi 80 kousků. Uložila jsem je do chladu s dobrým pocitem, že se mi konečně něco povedlo!
Žádné komentáře:
Okomentovat