Napadlo vás někdy, jaký základ má tohle přirovnání? Vzhledem k četnosti výskytu nasolených sleďů v sudu, tedy slanečků, v maloobchodní síti asi ani ne.
I mně, a to nejsem nejmladší, o tom jen vypravovali, jak se slanečci museli hodně vymáčet, neb byli fakt strašně slaní, potom čistit, než se z nich dalo připravit nějaké jídlo. Byl to pokrm vždy laciný, pro chudší, případně postní.
Dnes je tomu jinak. Na slanečky ze sudu jsem narazila čistou náhodou v rybárně v České Lípě, kde jsem poblíž byla na návštěvě chalupy. Hned mě to jako jistá zvláštnost zaujalo a rozhodla jsem se je zkusit. Žádná láce to dneska není, když si koupíte již upravené sledě v marinádě nebo jako matjesy, vyjde to i levněji.
Rybky jsem hned namočila do vody a začali jsme v různých starých kuchařkách pátrat po nějakém skvělém receptu. Již v délce máčení slanečků se vyskytly značně rozdílné informace - pár hodin nebo přes noc? Nakonec jsme je nechali máčet v několikrát vyměněné vodě do rána a mohlo to být i déle.
Zavrhla jsem teplý pokrm z brambor se slanečkem. Taky jsem se poučila, že mlíčný sleď není mléčný, ale sameček, který má v břišní dutině ceněné mlíčí. Základní recept na marinovanou rybu je snadný: očistit, pokrájet, naložit do oleje, koření a různých dalších přísad jako cibule, koření, kopr, ocet, hořčice atd.
A již se dostáváme k zmíněnému trhnutí slanečka: vymáčenou rybklu jsem rozkrojila na břiše, vybrala vnitřnosti - malý kousek střívek a hodně mlíčí. Potom od ocásku jsem maso uvolnila a celou páteř i s hlavou odtrhla. Tenhle skvělý trik jsem odkoukala už dříve, použila jsem ho i na čerstvé sardinky (foto) - vznikne pěkný filet vcelku. Doporučuju.
Rybu jsem ještě hodně obrala od malých kostiček a sloupla z kůže. Maso jsem nakrájela na kousky, mlíčí přidala taky a ochutila cibulí, pepřem, olejem , trochou octa a dala vše zas na den uležet. Když to spočítáte, od koupě slanečka k jeho konzumaci potřebujete dva až tři dny. Ale pak zas v chladu vydrží jistě nejméně týden. Byla to dobrá chuťovka, takové domácí matjesy. Přidávala jsem ještě kopr. Ty neuspořádané nefotogenické kousky jsou mlíčí, finální nazdobenou fotku nemám, ono by to ani moc nešlo. Stejně jsme nějak jen ochutnávali, až se vše dojedlo.
Zamýšlela jsem rybu podávat ještě s mrkvovou remuládou, ale na to nedošlo. Je však dobrá i samotná, krom domácí majonézy je v ní jogurt, pepř, trochu citronu, sůl a kousek pórku. Pozvedne různé studené večeře. Zkoušela jsem mrkev strouhat na různou hrubost, nejlepší je ta nejjemnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat