Koláč z listového těsta s mandlovou náplní-frangipane připomíná svým kulatým tvarem a zlatavou barvou slunce...
Další legendy a pověry spojené s tímto koláčem najdete tady nebo tady nebo si vygůglete více. Chystala jsem se ho péci již několikrát, ale přišel na řadu až letos. Nevadí, že později, ve Francii se obvykle prodává do začátku února.
Připravit ho není nic obtížného. Těsto můžete koupit (můj recept tady) a smíchat pár ingrediencí na náplň dokáže snad každý. Potřebujete mleté mandle či mandlovou mouku, já si to trochu ztížila: měla jsem ještě hodně celých neloupaných mandlí, tak jsem potřebné množství spařila, vyloupala a namlela na bubínkovém mlýnku. Drcení v mixéru se mi moc neosvědčuje, buď je to moc hrubé nebo kaše.
Na náplň (frangipane) jsem v robotu najednou smíchala 2 vejce, 100 g cukru, 100 g mletých mandlí, 100 g změklého másla, trochu vanilkové esence a 2 lžíce rumu. V receptech se poměry surovin mírně liší, já bych asi ubrala cukr cca na 80 g. Někdy se přidává pomerančový likér nebo voda nebo kůra.
Z vyváleného těsta jsem vykrojila dva kruhy velikosti běžné dortovky. Na jeden jsem navršila náplň (uvedené množství stačí na 500 g těsta) a nechala přes dva centimetry volný okraj. Ten se navlhčí vodou. Než se náplň zakryje druhou plackou, vkládá se ke kraji fugurka nebo fazole nebo celá mandle pro štěstí. Na tu jsem si ovšem vzpomněla, až když byl koláč zkompletovaný a potřený vajíčkem! Nechala jsem to tedy už tak, to by se mi vše roztrhalo. Ozdobila jsem zářezy a vytvořila pár komínků na odchod páry.
Pekla jsem v rozehřáté troubě tak na 190 stupňů, až byl koláč pěkně dozlatova. Při chladnutí se trochu splaskl, jak je obvyklé. Nejlepší je vlažný, ale je dosti jedlý i druhý den, jen ho nechte volně, aby nezvlhl. Návštěvníkům dosti chutnal, a tak jsem ho určitě nepekla naposled.
Žádné komentáře:
Okomentovat