Opět se můžu začít ozývat, i když stále mám sezení omezené. A do toho ještě pandemie...
Asi čtyři týdny jsem potřebovala řešit stravování s co nejmenším podílem práce.
Tzv. líné vaření se však těžko nějak zobecňuje, musíte zapojit všechny svoje možnosti, schopnosti i pomoc okolí. Jíst to stejné tak dvakrát za sebou taky není taková újma, když je to dobré :) Navařila jsem pár omáček do mrazáku a s pomocí muže jsme přidali jen přílohy.
A kupříkladu namočit kuskus jsemzvládla i sama. Taky muž mohl něco nakrájet, já jen dochutila, a už se samo udusilo, ani pomalý hrnec na to není nutný.
Z koupených polotovarů jsem použila noky, jednou kus filé, vyválené listové těsto. Asi dva týdny jsem se spokojila s kupovaným chlebem. Krom toho mi dvakrát týdně chodily vařit kamarádky nebo už přinesly něco hotového, tak jsem opravdu nestrádala.
Potom už jsem mohla vařit více, po jednotlivých krocích s odpočinkem, pekla jsem i koláče, mazance a madlenky pro vnučky.
Jak se objevil virus, doplnili jsme zásoby, abychom byli připraveni na výpadky a nemuseli někde shánět kdoví co. Vzhledem k dalšímu léčení musím být v přísné karanténě.
Muž měl tedenci nakoupit samé ty trvanlivé potraviny a konzervy, co normálně nejíme, já ale dávám přednost tomu, co běžně používám. Už jsem doplnila i žitnou mouku, jinak mám ode všeho. Na balkóně je nyní ideálně pro uskladnění zeleniny a ovoce, tak mám proti jindy navíc brambory, mrkev, cibuli i jablka.
Jinak je spíš čas si vaření jako jednu z mála možných činností užít, tak jsem si vzpomněla na musaku, ale nakonec jsem to zjednodušila na lilek s masovou směsí, dobré to bylo i tak. Už nebyly síly na míchání bešamelu.
Polívek jsem taky pár uvařila.
A pro zábavu jsem si upekla žloutkové řezy. Krém z pudinku jsem totitž už taky nedělala řadu let, ale pod vlivem pekařské soutěže jsem se do něj zas pustila.
Na další moučníčky se chystám, v plánu jsou štafetky i dortík pro vnučku a nějaké vychytávky k natrénování mám taky v zásobě.
Uvidíme, co nám doba ještě přinese.
Žádné komentáře:
Okomentovat